MŮJ ŽIVOT S PĚTI CHLAPY
Domškolácký život s pěti chlapy je plný zážitků a překvapení.
Vlastně téměř nikdy nic není tak, jak si naplánuju...
S každým dnem, který otočím v diáři, stoupá moje napětí a nervozita. Nechápu, jak to funguje, ale současně s tím stoupá i schopnost kluků mizet… Vůbec to nechápu – Hudiny hadr! 😊 Třeba dneska zmizel Luky uprostřed vysvětlování podmětu vyjádřeného a nevyjádřeného. A přitom je to tááák zajímavé téma. Čím já jsem nervóznější, tím jsou kluci klidnější Zajímavý příklad na přímou úměrnost, asi...
Vždycky, když vypouštím tuhle větu, si vzpomenu na film s Hugo Haasem, kde říká, že jeho pes poslouchá na slovo. On mu řekne: „Tak sedneš si, nebo si nesedneš?“ No a on si buď sedne, nebo si nesedne… Znáte ty situace, kdy nad dětmi stojíte a už nevíte, jak na ně? Často pak přijde věta: „Buď to uděláš, nebo…!!!“ Místo tří...
K napsání článku na tohle téma mě přivedlo pročtení několika diskusí. Všechny měly společné jedno – nespokojenost s průběhem nebo výsledkem přezkoušení. Do diskusí jsem se zapojovala jen velmi málo, protože podobnou zkušenost nemáme. V první fázi jsem to vůbec nemohla pochopit. Musela jsem na to ale pořád myslet. Nenaplněná očekávání Jak jsem pročítala různé komentáře, začalo mi docházet,...
Dneska nás sluníčko od rána tahá ven… je nádherně. Kluci jsou jako na trní. Nic je nebaví, nic je nezajímá, nic se jim nechce dělat. Teda chce, ale není to učení. Nejradši by vyběhli ven a užívali si úžasný jarní vzduch, teplo a volnost pohybu bez tří vrstev oblečení. Pěkně se to ve mně pere… na jedné straně pocit...
Dostalo se ke mně teď v poslední době několik článků a diskusí na téma svobodné vzdělávání, nepovinné vzdělávání a všechny se motají kolem myšlenky motivace k učení. Jsou zde vždy dva protipóly… Systém, tedy učitelé, ministerstvo a vše kolem. Z této strany jsou slyšet hlasy, že kdyby byla škola nepovinná, všichni by byli negramotní… nikdo by se už nechtěl učit. Vzdělanost národa...
Už několikrát jsem přemýšlela o smyslu průměrného hodnocení ve školách. Dokud kluci chodili do školy, přišlo mi to jasné a normální. Umíš za jedna, neumíš za pět – výsledná za tři… OK.Až po nějaké době, co jsme měli kluky doma, mi došlo, že onen motivační nástroj (tedy známky) je při tomto způsobu použití na nic.
Spousta lidí na nás kouká skrz prsty – fakt! Možná se to teď díky Ester trochu zlepší, ale obávám se, že ne.
Odstěhovali jsme se z Prahy na venkov právě proto, aby naše děti nemusely chodit do obrovských škol jako my (interně jim říkáme masokombináty) … Do škol, kde je dítě jen číslo ve výkazu a nikoho moc nezajímá, kým vlastně je… Náš vstup do školních let vypadal původně báječně. Rozhodli jsme se pro malou školu u nás ve vsi, malotřídku, kde se všichni znají...
Bára Veselá