Nepovinná školní docházka?

Dostalo se ke mně teď v poslední době několik článků a diskusí na téma svobodné vzdělávání, nepovinné vzdělávání a všechny se motají kolem myšlenky motivace k učení.

Jsou zde vždy dva protipóly…

Systém, tedy učitelé, ministerstvo a vše kolem. Z této strany jsou slyšet hlasy, že kdyby byla škola nepovinná, všichni by byli negramotní… nikdo by se už nechtěl učit. Vzdělanost národa by šla rapidně dolů…

Na druhé straně jsou zastánci svobodného vzdělávání, kteří tvrdí, že by se děti normálně dál vzdělávaly, jen by se třeba více specializovaly na to, co je zajímá a v čem jsou dobré…

Čím víc diskusí jsem četla, tím větší ve mně rostla zvědavost, jak by se k nepovinnému vzdělávání postavili naši kluci. Nejsou to žádní študenti z přesvědčení a nikdy nedělají víc, než je nezbytně nutné…

Jejich vnitřní motivace v současném stavu pramení z daných objemů učiva a z toho, že až to udělají, mají volno… Zajímalo mě tedy, co by dělali, když by ode dneška bylo učení nepovinné.

Co když nebudou muset? Jestli by, jak předpovídá ministerstvo, zalehli k počítačům, mobilům a stali se z nich neandrtálci… nebo by podle alternativců možná na chvíli vypnuli, ale pak by se vzdělávali dál, jen třeba v trochu jiném rozsahu, než který je aktuálně nastavený ve školách.

Dobré téma pro ranní povídání…

U dnešní snídaně jsem tedy nadhodila otázku a nechala kluky, aby sami řekli, jak to vnímají a jak by se k tomu postavili. Snídaně se nám tím trochu protáhla, ale i o tom je domácí vzdělávání, že.

Otázka byla jasná – co kdybyste se už nikdy NEMUSELI učit?

Doplnila jsem to ještě o informaci, že život by zůstal stejný tak, jak je teď. Učit by se mohli, co by chtěli a nebyl by daný žádný objem učiva.

Huráááá – byla první reakce 😉 Ale… pak začali kluci opravdu přemýšlet a uvažovat v souvislostech… Napíšu Vám tedy, na čem se nakonec naše tříčlenné komando shodlo (ano, pro mě nečekaně, se vlastně shodli na tom samém jen s malými odchylkami) …

Kupodivu žádný konec vzdělávání neplánují

Nejvtipnější byla hned první reakce Lukyho: „Kdybych se nesměl učit, dělal bych, že hraju a potají bych se učil… Překvapilo by Vás to? Mě teda jo! A ještě vtipná připomínka Filipa – musím se učit, jinak bych byl blbej! S mojí otázkou: vážně musíš?

K jakým závěrům tedy došli?

Samozřejmě, že z nich v průběhu padaly i blbosti a srandičky – co byste chtěli od puberťáků, ale… už asi chcete slyšet, jak to nakonec dopadlo, že. Nejdřív by si dali volno, hráli hry, chodili ven s kamarády a užívali si. Dobu volna vnímali každý trochu jinak – od jednoho do tří měsíců. No co, trochu by si natáhli prázdniny.

Co ale potom, když už si dostatečně odpočinou? Překvapivě, začali by se učit. Chtějí přece nějakou práci, a to bez vzdělání nejde, a taky nechtějí být hloupější než ostatní… Absolutně zavrhli možnost, že už by se nic neučili. Učili by se každopádně dál a pozor, učili by se radši.

Další otázka, kterou jsem si pro ně připravila – Co byste se teda učili?

Překvapení pro mě ještě větší, zůstaly nám totiž tyto předměty:

  • Angličtina
  • Čeština
  • Matika
  • Chemie
  • Přírodověda/přírodopis

A k tomu to, co kterého baví:

  • Vojenský výcvik
  • Fotografie
  • Výtvarka
  • Programování
  • Truhlařina/tesařina

Možná by trochu upravili objem a způsob, ale všichni chtějí psát bez chyb a umět počítat. Učili by se nejradši postupně tak, jak by to potřebovali pro činnosti, kterým by se věnovali.

Myslím si, že výběr předmětů by se ještě trochu lišil v průběhu, jak by zjišťovali, co ještě potřebují, popřípadě nepotřebují.

Jsem za tuhle dnešní ranní diskusi moc ráda. Kluci mě překvapili, ale vlastně ani ne moc. Už teď v domoškole je vidět, že když mají určitou míru dobrovolnosti (výběr předmětu, kterému se budou věnovat a možnost zpracování podle sebe), tak pracují daleko raději.

Věřím tomu, že i kdyby vzdělávání nebylo povinné, tak vzdělanost nám zůstane. Stejně jako se indiáni od svých předků učili lovit, poznávat přírodu, sbírat byliny, přestože je nikdo neznámkoval a nekontroloval, tak by se dnešní děti učily od nás rodičů, ve školách nebo jakkoli jinak, prostě proto, že by chtěly. Chápu, že se dítě může jen těžko naučit psát, když jsou všichni kolem negramotní. Ale už dávno nejsme v dobách Marie Terezie…

Povinnost nemotivuje děti k učení. K učení je motivuje touha po vědění.

PS: Rozhodně nejsem zastáncem plošného zrušení škol. Pro děti ze sociálně slabších rodin je to jediná cesta ven. Tahle otázka je daleko složitější a je třeba ji zpracovat komplexně 😉

Jsem Bára, autorka eBooku Domácí vzdělávání - jak na to?>> Žiju svůj život s pěti chlapy. Čtyři z nich vzdělávám doma, a ještě jsem se nezbláznila… Hledáme nové cesty i tam, kde žádné nejsou. Chtěli bychom být inspirací na vaší cestě … Náš příběh si můžete přečíst tady>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů