Jak průměrné hodnocení (NE)motivuje naše děti

Už několikrát jsem přemýšlela o smyslu průměrného hodnocení ve školách. Dokud kluci chodili do školy, přišlo mi to jasné a normální. Umíš za jedna, neumíš za pět – výsledná za tři… OK.
Až po nějaké době, co jsme měli kluky doma, mi došlo, že onen motivační nástroj (tedy známky) je při tomto způsobu použití na nic.

Ano souhlasím s „jakýmsi“ hodnocením

Je asi jedno, jestli jsou to známky, smajlíci, body nebo slovní hodnocení, ALE je potřeba, aby fungovalo jen jako zpětná vazba. A to jak pro žáka (umím to/neumím to), tak pro učitele (vysvětlil jsem to dobře/nevysvětlil jsem to dobře).

Když jsme začali učit doma, potřebovala jsem si v sobě nastavit, jak to budeme mít my …. Známkováním/neznámkováním jsem se tedy začala zabývat hlouběji a vzpomněla jsem si na svoje školní léta. Přesně se mi vybavilo, jak když jsem dostala pětku (je jedno z čeho), tak jsem měla pocit, že už je to zbytečné se učit, že už stejně nemám šanci to opravit. Abych si opravila jednu pětku, musela bych dostat dalších osm jedniček. Pak teprve klesne průměr pod 1,5. Jak to ale udělat?

A jsme u té (ne)motivace…

Nemyslím si, že známky jako takové jsou špatný nástroj, jen se špatně používají…. Dovolím si ještě jednu vzpomínku. Tentokrát na učitele dějepisu na základní škole. On používal známky úplně jinak a kupodivu dosáhl toho, že celá třída perfektně uměla dějepis a nejhorší známka byla snad dvojka.

Jak to dokázal?

Kdykoli, kdokoliv dostal horší známku než jedničku, měl ji zapsanou jen tužkou. Pokud se nechal z daného tématu dobrovolně vyzkoušet (přesně jsme věděli z čeho budeme zkoušení) a uměl to na lepší známku, známka původní se vymazala a napsala se nová (lepší). To už je jiná motivace… A výsledek? Všichni uměli dějepis…

Tenhle způsob používáme s klukama doma. Je jedno, kolikrát jim to nešlo, kolikrát to zmastili nebo to nepochopili… důležitý je, jak to chápou ve chvíli uzavření známek za dané pololetí.
Když to vezmeme na příkladu, tak třeba matematika….

Za pololetí máme několik témat, která musíme z matematiky zvládnout. Každému tématu se věnujeme tak dlouho, jak je to potřeba. Vysvětlíme si postupy, vyzkoušíme to a pak je nechám samostatně počítat… Pokud to mají špatně, znamená to, že někde něco nedocvaklo… nic víc. Projdeme ten příklad, najdeme chybu a odstraníme ji. Žádný stres, žádná pětka, jen další pokus.

Těch pokusů mají neomezené množství, sami ale vědí, že si tím přidělávají práci. Známku „dávám“ (řeším si je jenom pro sebe), až když máme téma uzavřené – hotové. Hodnotím tedy, jak to zvládli, a ne jak dlouhá k tomu vedla cesta.

Nemusím nikde zohledňovat, kolikrát ten příklad vypočítal špatně nebo ho nevypočítal. Vnímám jen to, že ho umí spočítat dobře a hlavně, že perfektně chápe postup. To je pro mě to důležité.

Strach z chyb…

Velkou výhodou je, že nemusí mít strach dělat chyby – neovlivňuje to totiž jejich konečnou známku. Mohou tedy udělat chybu, najít ji a opravit. Myslím, že to je pro život k nezaplacení – chybami se člověk učí je lepší přístup, než kdo nic nedělá, nic nezkazí…Myslím si, že je obrovská škoda, že se takovýmto systémem neznámkuje i ve škole. Věřím, že možnost opravit si známku (nejenom zmírnit její dopad) by pro spoustu dětí bylo motivací.

Bohužel v hlavě slyším hlasy učitelů – to je ale nespravedlivé… Vždyť co chudák Anežka, Petřík nebo Davídek, kteří se tak snaží a mají jedničku hned napoprvé? Pro ty by bylo odměnou právě to, že mají jedničku hned napoprvé a nemusejí nic opravovat.

Mimochodem mě neskutečně štve, že všechny motivační plány, které ve školách jsou, jsou motivační jen pro nejlepší děti. Bohužel tak motivujeme právě ty, které to vůbec nepotřebují. Ty slabší totiž na červený puntík téměř nikdy nedosáhnou…

Jsem Bára, autorka eBooku Domácí vzdělávání - jak na to?>> Žiju svůj život s pěti chlapy. Čtyři z nich vzdělávám doma, a ještě jsem se nezbláznila… Hledáme nové cesty i tam, kde žádné nejsou. Chtěli bychom být inspirací na vaší cestě … Náš příběh si můžete přečíst tady>>
Komentáře
  1. Ivana napsal:

    Báro, moc Vám fandím! Sama jsem nad DV uvažovala, ale jen z jednoho platu bysme se neuživili, tak jsem to vzdala. Můžete mi říct, jak jste to vyřešili Vy? Zdá zvládáte pracovat z domova nebo jste se uskromnili? Myslím totiž, že spoustu rodin by i rádo vzdělávalo své děti doma, ale finanční situace jim to nedovolí.

    • Krásný den Ivano,
      o těch financích jsem psala v e-booku, který mám zdarma ke stažení na stránkách. Člověk si musí srovnat priority a hledat řešení. U nás jedeme z jednoho platu (mého muže). Je tesař a musí se hodně otáčet. Já šetřím tím, že dělám naší „firmě“ účetnictví. Každá rodina to řeší jinak, podle možností. Upřímně si myslím, že záleží na tom jestli to vzdělávání doma člověk opravdu chce, pak hledá způsob jak to udělat. Ale samozřejmě jsou případy, kdy to asi vyřešit nejde. Mějte krásný den Bára

  2. Petra napsal:

    Dobrý den,
    držím vám všem pěsti. Podle mojí vlastní zkušenosti Vám mohu potvrdit, že děláte dobře. Pokud je pravděpodobné, že Vaši kluci nebudou poslušně sedět v lavicích, dá se předpokládat, že by nebyli příliš oblíbení u učitelů. Někteří učitelé používají známkování jako výchovnou metodu. Z důvodu špatných známek na ZŠ by si do života odnesli informaci že jsou neúspěšní a že na určité věci nemají. Sama jsem měla na ZŠ hodně špatné známky. U mne se toto projevilo v Anglii. Jela jsem tam pracovat jako Aupair a brala jsem to jen jako dobrodružství. Vůbec jsem nepředpokládala, že bych byla schopná se naučit anglicky. Až po půl roce jsem si uvědomila, že rozumím a mluvím jinou řečí. Pak jsem začala chodit do školy a udělala si tam zkoušky FCE. Podpora Vašich dětí se Vám 100% vrátí.
    Hezký den.

    • Děkuji moc za reakci. Kluci částečně školou prošli a bloky mají pořád (i teď po čtyřech letech). Třeba Kuba má pocit, že se nikdy nenaučí anglicky…. strašně si to komplikuje. A proč? Ve třetí třídě mu paní učitelka řekla, že on se anglicky nikdy nenaučí. Pořád mi přijde strašně smutný, jak učitelé těm dětem možná nevědomky ubližují. Souhlasím s tím, že to má těžší než třeba starší Filip, ale naučit se to může každý… Super, že se Vám povedlo se takhle uplatnit, člověku se to hůř překonává, když si sám nevěří. Já vnímám, že už se nám to vrací. Kluci jsou spokojení a to je megabonus 🙂 Krásný den Bára

  3. Jana Bínová napsal:

    Baro, to je genialni pristup s tim Tvym znamkovanim!

    • Bára Veselá napsal:

      Mým snem je, že se takhle bude jednou hodnotit i v klasických školách. Balzámem na duši jsou pro mě reakce učitelů, kteří píší, že se jim to líbí a chtějí to zkusit…

  4. Martina napsal:

    Milá Báro, tohle je skvělé, I když ve škole si to neumím moc představit, byl by to asi šrumec, když by každé dítě bylo jinde, některé ještě trénovaly první úlohu a postup, a další už o pět témat dál, mno, dost možná je načase změnit celý systém, mnohde už se skupinkuje a frontální výuka pro všechny naráz ustupuje, hurá. Nicméně, jedna malá poznámka – v životě to občas bývá tak, že za chyby se platí, a to někdy dost krutě, a žádná opravka se nekoná. Když to pos..eš, máš smolíka. Ale to každého koneckonců životaběh naučí, I když si myslím, že je to třeba pomalu a jemně říkat už i těm dětem…

    • Bára Veselá napsal:

      Děkuju moc za reakci. Jsou školy, kde to bez problémů funguje. Kde jedou například v rámci trojročí. Je jasné, že ve stávajícím systému a se současným RVP je to komplikované. Jinak je jasné, že některé chyby můžeme udělat jen jednou, nicméně věřím tomu, že když necháme děti dělat malé chyby, tak pak ty velké chyby nemusí přijít. Samozřejmě nenechám kluky vběhnout pod auto, aby zjistili, že to bolí 😉 Šlo mi hlavně o to, že nám často strach z chyb nedovolí se posouvat dál… Hezký den Bára

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • Kategorie
  • Najdete nás na FB…
  • Jsme i na Instagramu…
  • Nevíte jestli je domácí vzdělávání to pravé pro Vás? Stáhněte si eBook Plusy a mínusy domácího vzdělávání a budete mít jasno...

  • Nejčtenější články