Tak uděláš to, nebo…?!!

Vždycky, když vypouštím tuhle větu, si vzpomenu na film s Hugo Haasem, kde říká, že jeho pes poslouchá na slovo. On mu řekne: „Tak sedneš si, nebo si nesedneš?“ No a on si buď sedne, nebo si nesedne…

Znáte ty situace, kdy nad dětmi stojíte a už nevíte, jak na ně? Často pak přijde věta: „Buď to uděláš, nebo…!!!“ Místo tří teček si doplňte trest, který používáte nejčastěji. V našem případě zabavení telefonu na různě dlouhou dobu. Odebrání telefonu je u nás zatím relativně funkční způsob.

Má ale jedno velké ALE!

Nic se nesmí přehánět… Každým dnem děkuji za dvě rady, které mi dala moje mamka. Jsou jednoduché a vážně k nezaplacení. Řídím se jimi už od doby, kdy se nám narodil Filip (jednička). Díky nim jsem prošla patnácti lety výchovy bez újmy na zdraví (mém i kluků).

První rada od maminky

Miluj své děti takové, jaké jsou. Zpočátku jsem to nechápala, vždyť ty mrňousci jsou boží, a to zlobení je spíš sranda… Navíc k tomu dodávala, že všechny děti by chtěly být krásné, chytré, poslušné, prostě dokonalé. Stejně jako všichni lidi na světě. A není to pravda? Každý by chtěl být dokonalý ve všech směrech… Tak proč takoví nejsme?

Teď mi došlo, že je to přesně podle čtyř dohod – dělej vše nejlépe, jak dokážeš, ale ne lépe… Jsou vlastně tak nejlepší, jak v tu danou chvíli dokáží být. Tak to je vtipný. Ta souvislost mi vážně došla až teď, když to píšu.

Druhá rada od maminky

Tu druhou radu používám moc ráda, ale až s domácím vzděláváním získala nový (ten správný) rozměr.

NECHTĚJ PO DĚTECH VĚCI, O KTERÝCH PŘEDEM VÍŠ, ŽE JE NEUDĚLAJÍ

Vysvětlím… Nejde o to děti rozmazlovat a nechtít po nich věci, které se jim nechtějí dělat. A není to ani o tom, nechat je být, ať si dělají, co chtějí.

Malý příklad: Pokud vím, že jsou děti unavené k smrti a po příkazu: „Ukliďte si pokoj!“ dojde jen ke scéně jak vystřižené z hororu, nemá smysl to chtít. Ušetřím tak nervy sobě i dětem a výsledek bude stejný. Vlastně skoro stejný…

V pokoji zůstane ten stejný nepořádek, ale nevznikne ta nepříjemná situace – stačí se třeba domluvit, že pokojíček spolu uklidíme ráno, až si odpočineme.

Co to má společného s domoškolou?

Stejně to řeším ve vzdělávání. Když vidím, že nejsou schopní něco napsat, spočítat nebo vyplnit, tak na tom netrvám, ale raději to odložím na později. Je vlastně jedno, z jakého je to důvodu. Jestli proto, že nemohou nebo proto, že nechtějí.

Jsou dny, kdy se prostě nedaří a nejde to. Dospělý si to sám u sebe uvědomí a řekne si, tak dneska budu dělat jenom tohle, protože na tamto se necítím. Děti nám to bohužel většinou neřeknou, a navíc jim to často nevěříme a bereme to jako výmluvu.

Vzniká tak potom zbytečná a složitá situace, která vede k jedinému – naštvané a zaseknuté dítě, které to nechce dělat a neudělá to a zoufalý rodič, který nakonec pravděpodobně skončí u věty:

„Tak uděláš to, nebo…?!!

Myslím, že každá máma (pardon i táta) přesně ví, kde jsou limity jejich dítěte. Vnímám jako opravdu důležité za tyhle limity nevstupovat. Když nic jiného, tak vám to ušetří v druhé fázi problémy s tím, jak z ve vzteku uděleného trestu se ctí ustoupit.

A jak jste na tom vy? Chcete po dětech i to, o čem víte, že to neudělají? Trváte pak na splnění požadavků za každou cenu?

Jsem Bára, autorka eBooku Domácí vzdělávání - jak na to?>> Žiju svůj život s pěti chlapy. Čtyři z nich vzdělávám doma, a ještě jsem se nezbláznila… Hledáme nové cesty i tam, kde žádné nejsou. Chtěli bychom být inspirací na vaší cestě … Náš příběh si můžete přečíst tady>>
Komentáře
  1. Bětka napsal:

    Skvělé, výstižné, jako vždy. K druhé radě bych ještě doplnila: a nevyhrožuj jim trestem, který nejsi připravený splnit (jako když můj muž uprostřed Chorvatska cestou na dovolenou po třech hodinách spánku vyhrožoval dětem, že to otočí a k tomu moři nedojedeme, jestli nepřestanou řvát).

    • Bára Veselá napsal:

      Vidíš na tuhle radu jsem zapomněla, a že mi jí mamka připomíná docela pravidelně… Jsem totiž mistr světa v dávání nesmyslných trestů, které stejně nemůžu nikdy splnit. I když teď, jak už jsou kluci velký, to je způsob jak se nakonec všemu zasmát. Je to taková ta situace, kdy oni ví, že to není myšlené vážně a já vím, že oni ví… a oni ví, že já vím, že oni ví 🙂 Děkuju moc za připomenutí…

  2. Monika Ondeková napsal:

    Veľmi pekný článok, fandím Vám, už som si stiahla i ebook zdarma – dobrých rád nie je nikdy dosť, na homeschoolingu som s dcérou – mám len jednu :), už štvrtý rok a do septembra nás čaká druhý stupeň :).

    • Bára Veselá napsal:

      Děkuju moc,
      tak to jsem moc ráda, že se článek líbí… Druhý stupeň je v pohodě, když člověk odhodí všechny ty strachy a obavy, které má z vlastních školních let… Aspoň já jsem to tak měla. Přejeme pohodový školní rok 😉 Bára

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • Kategorie
  • Najdete nás na FB…
  • Jsme i na Instagramu…
  • Nevíte jestli je domácí vzdělávání to pravé pro Vás? Stáhněte si eBook Plusy a mínusy domácího vzdělávání a budete mít jasno...

  • Nejčtenější články