Albánie 2018

Jaká je pro nás Albánie?

Krásná… Neuvěřitelně čisté, tyrkysové moře, písečné i oblázkové pláže. Majestátní, dechberoucí hory, jejichž svahy jsou nádherně zelené. Obrovské olivové háje, plné blahodárného stínu a energie stoletých stromů… A hlavně úžasně milí lidé se srdcem na dlani … Myslím, že jsme nemohli vybrat líp! Šest ze šesti Veselých doporučuje Albánii…

Albánie? Tam nejezděte, tam není bezpečno…

Když jsme se rozhodovali, kam pojedeme na první velkou cestu s Ferdou, pořád jsme se nemohli rozhodnout… Věděli jsme, že na jih, ale rozptyl byl pořád dost veliký: Francie, Španělsko, Sicílie, Bulharsko, Řecko nebo Albánie???

Když jsme roztáhli mapu, každý z nás zabodl prst jinam, a tak to chvíli vypadalo, že pravděpodobně pojedeme každý někam jinam. Jen nebylo jisté, kdo si sebou vezme karavan (teda bylo to jasné – já s ním odmítám jezdit, takže by ho vyhrál David…).

Postupně jsme výběr zúžili na Balkán a nakonec ze zemí Bulharsko, Řecko a Albánie vybrali pár dní před odjezdem právě Albánii. Většina lidí nás od ní zrazovala… Že není bezpečná, že se tam nedomluvíme, protože neumí anglicky a taky, že tam s naším stařičkým autem a ještě starším karavanem ani nedojedeme… a jak se pak chceme z takové dálky vrátit zpátky. Vidíte… dojeli jsme tam i zpátky bez jediného problému – dvířka od ledničky upadla až na zahradě při vyklízení…

No, jenže my jsme paličatí

Albánii jsme si vymluvit nenechali a začali jsme plánovat trasu – tedy jen hrubý směr. Nechtěli jsme být svázaní plány, které bychom měli plnit, a očekáváními, díky kterým pak nebudeme mít radost z genia loci.

Pro mě, coby věčného plánovače všeho za všech okolností, to nebylo úplně snadné, ale nechala jsem to plynout a dneska musím říct, že to je super způsob dovolené pro lidi, jako jsem já. Moje podvědomí, když nemělo žádný plán vlastně kapitulovalo a nechalo mě si to užívat a nic neřešit…

Zcela nečekaně jsme odjeli jen se šestihodinovým zpožděním oproti předpokladům… Vzhledem k tomu, že jsme začali balit až v den odjezdu, to nebylo žádné překvapení. Spíš by nás překvapilo, kdybychom vyrazili včas.

Cestou necestou

Cesta probíhala bez problémů a musím říct, že nejhorší silnice z celé cesty byla naše D1 a pak kousek silnice za hranicemi do Kosova, kde je silnice spolu s hraničním přechodem v rekonstrukci. Díky tomu máme na Ferdovi téměř všude posvátné Kosovské bláto… Silnice byly všude v pohodě, a to včetně Albánie. Nejlepší dálnice byly ovšem v Kosovu – úplně nové a krásně hladké.

Pozor na navigaci

Navigace nám po cestě sloužila parádně a bez ní by to bylo mnohem těžší, ale je třeba dát pozor na to, že jsou to rozvojové země a jak v Srbsku, tak v Kosovu a Albánii vznikají nové silnice. Stávalo se nám tak, že jsme jeli po krásné nové dálnici, ale podle navigace jsme byli hluboko v kukuřici…

Takže je fajn vědět, kam jedete a mít po ruce i mapu.

Otevřené srdce

Otevřít své srdce a mysl je daleko důležitější než otevřít peněženku. Poznáte díky tomu pravou Albánii (ne rezort nebo hotel), ale obyčejné obyvatele a jejich životní příběhy. Lidé jsou tu milí a pokorní, alespoň my jsme na takové měli štěstí.

Všichni nám rádi a ochotně podali pomocnou ruku nebo pomohli radou.

Kdybychom zajeli do prvního luxusního kempu na cestě, nikdy bychom nepoznali Fabi a Doriana s malou Joy (na kterou budou kluci dlouho vzpomínat) a nikdy bychom neslyšeli jejich příběh. Příběh pracovitých chudých lidí, jejichž snem je získat pracovní vízum do Německa a odjet za lepším životem. Oba se kvůli tomu učí německy a Fabi kvůli tomu vystudovala vysokou školu.

Až tady si člověk uvědomí, co všechno máme,

i když si myslíme, že moc nemáme.

Něco jako je dovolená oni vůbec neznají, respektive si nic takového nemohou dovolit.

Nepoznali bychom ani úžasného majitele maličkého, tak trochu zahradního kempu, který nám radil, kam se máme jet ještě podívat, a že blue eye no no no, it is no good…

Svět neuvěřitelných kontrastů

Kontrasty jsou tady vážně úplně všude. Provází vás na každém kroku.

Tak třeba neskutečný kontrast moře a z něj vystupujících vysokých hor, které sahají až do nebe. I přes to, že je tu horko a sluníčko pálí, je všechno nádherně zelené – stromy, kytky, trávník. Když teď chodím po naší vyprahlé zahradě, přijde mi to až neskutečné.

Také jsou zde ve velkém kontrastu chudoba, kdy vám prodejce ovoce téměř skáče pod auto, aby prodal aspoň balíček blům, a proti tomu honosné domy se zlatými sochami, před kterými parkují Lamborgini nebo Porsche. Jsou to domy, vedle kterých by luxusní domy z Čech vypadaly jako pastoušky…

Další pro nás neuvěřitelný kontrast byl až neskutečný pořádek na plážích, benzínkách a ve městech proti „bordelu“, který byl na takových těch místech nikoho (v příkopech, mezi pláží a olivovým hájem, kolem silnice…).

A ještě jeden kontrast, který nás překvapoval… Byly jím nádherné prázdné pláže, na které jsme měli štěstí, v kontrastu s nacpanými plážemi v resortech a městech. My volíme jednoznačně prázdné pláže.

Kouzelná místa

Naše cesta vedla od severu k jihu Albánie a zase zpět. Některá místa nám učarovala, jiná nebyla naším šálkem kávy. Vždy jsme si vybírali spíš menší městečka nebo vesnice a vyhýbali jsme se velkým městům. Máme to tak rádi. Víc nás láká příroda než ruch velkoměsta. I když, hlavně kvůli klukům, jsme vyzkoušeli i noční města a bylo to moc fajn.

Kam se určitě podívat?

Jsou místa, která z našeho pohledu stojí za to a všem bychom je doporučili? Určitě ano. Jediná rada ke všem z nich je, že stojí za to si ráno přivstat a být tam první, než přijedou výletní autobusy… Jo a taky si sebou nezapomeňte vzít vodu…

  • Prvním místem je zřícenina hradu na výběžku Kepi i Rodonit a kostel Shen Antoni
    Až uvidíte závoru, jedete správně, za vjezd se platí 1€ nebo 100 LEK. My se při prvním pokusu o návštěvu před touhle závorou otočili…
  • Další místo, kde se nám líbilo je přístav a promenáda v Durres (ale v civilní části)
    Parkovat se tu dá přes den u Archeologického muzea, večer je parkování trochu problém, obzvlášť máte-li za autem 6m přívěs…
  • Doporučujeme oblázkové pláže u Himaré
    Po vjezdu do města odbočíte vpravo a sjedete k plážím. Pokud jste dojeli až do centra města, tak jste to přejeli…
  • Moc se nám líbil noční Ksamil a prý je to tam super i přes den
    Jde tu plavat mezi ostrůvky, nebo si půjčit šlapadlo…
  • Určitě stojí za to navštívit Butrint
    Je to areál s archeologickými nálezy ze starého sídliště. Pobýval tady i samotný Caesar a Ali Paša Tepelene, po kterém se jmenuje místní nejchutnější balená voda. Tady, víc než jinde, doporučujeme přijet na otvíračku, tedy na osmou. A pozor, průvodce s mapou mají i v češtině.
  • A taky trochu hor, že. Krásný je průsmyk Llogaro
    Odtud se dá vyrazit na různé výšlapy do hor, jen nepodceňujte vedro a pozor na škorpiony (prý čím je menší a tmavší, tím je jedovatější).

Kdeže jsme byli ubytovaní?

Ferda je náš krásný domov na kolečkách, a tak jsme to měli s bydlením vlastně jednoduché. Hlavně jsme chtěli zkusit stát na divoko (mimo kempy). Byla jsem z toho nervózní a bála jsem se, že na nás někdo přijde a vyhodí nás. Nic takového se ale nestalo, ani jednou.

 

I spaní na divoko má ale svá pravidla a jsou země, kde to nejde. Hodně nám s tím pomohla aplikace do mobilu park4night. S její pomocí jsme vždy našli hezké místo ke spaní. S každou další nocí jsme získávali jistotu a víc a víc jsme si to užívali. Je to trochu adrenalin, a to se nám líbí. Důležité je se trochu uklidit a nikomu nepřekážet…

Jinak v Albánii najdete luxusní drahé kempy, kde zaplatíte jako v Chorvatsku, ale i malé rodinné kempíky, které mají všechno, co je potřeba a cena je víc než příznivá. V jednom takovém jsme byli tři dny a za celý náš komplet jsme platili 12€ za noc. K dispozici jsme přitom měli sprchu bez omezení, záchody, umyvárnu, elektrickou přípojku a světe div se i pračku…

A co ta bezpečnost?

Ani jednou za celou dobu jsme se necítili být ničím ohrožení a ani jsem neměla pocit, že bych se někde měla bát. Policie je tady na každém rohu a řekla bych že skutečně pomáhá a chrání. Řídí dopravu, když je třeba nebo ochotně poradí. Ani jednou za celou dobu nás nestavěli za účelem kontroly nebo získání úplatku. A vždycky se na nás mile usmívali (David to komentoval slovy – ty stavět nebudeme, stejně se s nima nedomluvíme…)

Opravdu jsem si připadala bezpečně. Rozhodně bezpečněji než v noci na Václaváku. A to jsme po městech chodili i v noci.

Ještě bych dodala informaci o placení

Místní měnou je LEK a české směnárny ho většinou nemají. V Albánii jde téměř všude platit i v Eurech. Karty berou jen někde a stalo se nám, že sice brali karty, ale jen Visa a my máme MasterCard. Výběr z bankomatu je možný jen ve městech, ale zažili jsme, že v bankomatu nebyly peníze a museli jsme hledat jiný. Pozor na bankomaty, které nepatří žádnému bankovnímu domu, strhávají si poplatek za výběr cca. 240 LEK (asi 50 korun).

Určitě doporučujeme mít s sebou pořád alespoň drobná eura, nás pak mrzelo, že si nemůžeme koupit od těch skokanů pod auto ovoce a trochu jim tím pomoct… Kartu jsme jim nechávat nechtěli.

Přechod přes hranice

Vzhledem k tomu, že poslední dobou zůstáváme uvnitř Evropské unie, trochu jsme odvykli čekání v kolonách na hranicích.

První kolona, která nás překvapila, byla na Maďarsko/Srbské hranici ze strany Maďarska. Čekání bylo asi „jen“ dvě hodiny, ale vadily nám skupinky žebrajících žen s dětmi a chlapi a kluci, kteří myli autům přední sklo. Chodili pořád kolem aut sem a tam a nebylo nám to příjemné.

Druhý silný zážitek jsme měli z hranice mezi Srbskem a Kosovem. Chaos nejvyššího možného kalibru.

Šok pro nás byl na zpáteční cestě přechod Kosovo/Srbsko, kde nám po sedmi hodinách čekání v koloně na sluníčku Kosovský celník oznámil, že Srbové nás nepustí dál. Nakonec se nad námi smiloval a poradil nám, ať David neukazuje pas, ale dá jim jen občanku. Proto pozor! Srbové neuznávají Kosovo a pokud do Kosova vstoupíte z jiného státu než ze Srbska, tak vás do země nevpustí!!! (V našem případě jsme Kosovem jen projížděli na cestě do Albánie a při cestě zpátky jsme tedy do Kosova vstoupili z Albánie.)

Až při čekání na hranicích jsem úplně docenila vlastní záchod v karavanu, byl vážně k nezaplacení.

Albánie v číslech…

  • 13 dní na cestě
  • 3660 celkově ujetých kilometrů
    Z toho 3469 kilometrů s karavanem
  • 5 zemí
  • 10 hraničních přechodů (5 tam a 5 zpátky)
  • 28 000,- komplet za všechno pro šest lidí (zatím jen odhad)
    Z toho 15 000,- za benzín
  • 1980,- to je celková suma, kterou jsme dali za ubytování 😊
  • 6 spokojených Veselých (a to není málo)
Jsem Bára, autorka eBooku Domácí vzdělávání - jak na to?>> Žiju svůj život s pěti chlapy. Čtyři z nich vzdělávám doma, a ještě jsem se nezbláznila… Hledáme nové cesty i tam, kde žádné nejsou. Chtěli bychom být inspirací na vaší cestě … Náš příběh si můžete přečíst tady>>
Komentáře
  1. Luigi Schirripa napsal:

    Milá Báro,ráda jsem si s chutí přečetla Váš příspěvek o Albánii.
    Moc mě mrzí ,že jsme se nesetkali při vaší návštěvě v Livadh beach, kde se nacházíme my po celé léto s manželem a třemi dětmi už 15 let.
    Znám velmi dobře místní poměry v Himare a mám moc ráda místní obyvatelé. Za ty léta už se vlastně cítíme taky jako domácí a ne turisté.
    Zmiňovala jste se o bezva kempu v jižní části, škoda že jste neuvedla název a nebo alespoň majitele,mohlo to být užitečné pro ostatní krajany.
    My doporučujeme kemping Moskato v Livadh beach s majitelem Vasil Joshi, který dokonce mluví i český.
    Máme vytvořenou skupiny na FB ,které se jmenuje Český a polský turista v Albánii, kde si předáváme info a různé o Albánii.
    Mrzí mě že jste se nezúčastnili našeho výletu po moři ,který organizujeme pro turisty .Himare-Gjipe beach turistický okruh po pobřeží s obědem na Gjipe.
    Máte li zájem se dozvědět více podívejte se na naši stránku Himara nautica one. Malá aktivita,kterou jsme zprovoznili před lety právě zde v Livadh beach. Děkujeme Marta a Gerri s rodinou

    • Bára Veselá napsal:

      Jééé, tak to mě mrzí, že jsme o Vás nevěděli, určitě bychom se rádi setkali… Moskato jsme si našli na park4night, ale byl plný a nakonec jsme zakotvili v Nashos camping (kluci ocenili hlavně WiFi…a vlastně i já). Úplně nevím, jestli bychom výlet po moři vyzkoušeli (i když většina z výpravy by byla pro), protože Maty špatně snáší i jízdu autem, tak nevím, jestli by to dal. Ale čím je starší, tím je to lepší… Pro případnou příští návštěvu ukládám informace a těším se na setkání… Mějte se krásně a užívejte Albánie (já bych jela hned zpátky 😉 )

  2. Lucka Procházková napsal:

    Tak přeci tu je cestopis, nějak jsem ho předtím minula 🙂 Moc zajímavé, díky za sepsání. Těším se i na ten podrobný deník…

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • Kategorie
  • Najdete nás na FB…
  • Jsme i na Instagramu…
  • Nevíte jestli je domácí vzdělávání to pravé pro Vás? Stáhněte si eBook Plusy a mínusy domácího vzdělávání a budete mít jasno...

  • Nejčtenější články