Když čtete příběhy různých domoškoláků, vypadá to jako pohádka… Děti se spokojeně učí, spolupracují a všechno je zalito zlatým sluncem, pohodou a klidem. Je možné, že i naše příběhy tak působí, i když ne vždy je všechno jen růžové.

Důležitá informace, kterou pro vás mám je, že problémy, které řešíme nejsou nijak větší než ty, které jsme museli řešit, když kluci ještě chodili do školy…

Co ale vnímám jako to nejtěžší?

Pro mě jednoznačně bylo nejhorším obdobím to, kdy jsme se měli rozhodnout, jestli to zkusíme nebo budeme dál bojovat ve škole.

Ještě dneska, když si vzpomenu na ten proces, tak je mi špatně od žaludku. Byly to dny naplněné stresem a strachem. Hlavou mi vířilo snad milion otázek, strachů a hrozných scénářů, které spojoval hlavně strach ze selhání. Strach z toho, že to z jakéhokoliv důvodu nezvládneme.

Mraky otazníků a bezesných nocí

Tyhle, a ještě spousta dalších otázek, mi neustále kroužily v hlavě…

Pátrali jsme po informacích

Hledali jsme informace, kde to šlo, ale nikde nic moc nebylo, a to nás ještě víc posouvalo do nejistoty. Měli jsme pocit, že nás to úplně zničí. Člověk totiž dokáže bez problému přijmout i negativa, ale potřebuje o nich vědět.

I proto jsem pro vás napsala ebook Skutečné plusy a mínusy domácího vzdělávání, ve kterém ukazuji dobré, ale i špatné stránky domoškoly. Stáhnout si ho můžete tady>>

Skok do hluboké vody

Vzhledem k tomu, že my jsme moc informací neměli, tak náš vstup do domácího vzdělávání byl tak trochu jako skok do hluboké vody, kde moc nevíte, co vás čeká. Jsem ale neskutečně vděčná za to, že jsme skočili a riskli to.

A co jsou ty hlavní informace, které by mi tenkrát pomohly?

Říkáte si no dobrá, ale…?

Možná už trochu věříte, že by se to dalo zvládnout, ale přichází zase nové otázky? Jako třeba: „Kudy do toho?“… „Jak začít?“

Můžete začít studiem §41 školského zákona na stránkách MŠMT, nebo se všechno můžete přehledně dočíst v ebooku „Domácí vzdělávání – Jak na to?“ a krok po kroku se vydat k vaší domoškole.

Šťastnou cestu