Kdo čte pravidelně naše příspěvky, ví, že nejvíc „makáme“ hlavně měsíc, měsíc a půl před přezkoušením. Já i kluci pracujeme nejlíp pod tlakem deadlinů… Protože jinak je na všechno pořád dost času, že jo. Blbý je, že v pololetí to vždycky vychází na Vánoce. A přestože se každý rok kluci pevně rozhodnou, že příště začnou už v září, ještě ani jednou to neklaplo…

Ne že bychom se od září neučili, ale to dokončování trochu vázne…

Prvním varovným signálem je čtvrtletí

Ve školách jsou třídní schůzky. Od loňska mám přehled. Díky Filipovi a jeho střední škole se nám tahle oblíbená kratochvíle vrátila do života. S Davidem se vždycky dohadujeme, kdo bude mít to výsostné právo a užije si pár hodin ve společnosti učitelů. U nás nejčastěji vyhrává zcela dobrovolně David. Já vím, jsem srab…

I u domoškoláků, teda alespoň u nás, je to jakýsi milník. Už víme, kdy nás čeká přezkoušení. A spolu s Vánocemi se to začíná nepěkně blížit.

Co to znamená v praxi?

Procházím s nimi všechno

Je to doba, kdy s každým zvlášť procházím předmět po předmětu a poznačíme si, co máme hotovo a co nás ještě čeká. O tom jak plníme jednotlivé předměty si můžete přečíst v Cestě Veselé domoškoly.

Je to pro kluky zpětná vazba. Zároveň vědí, čemu je potřeba se dál věnovat. Kde to ještě drhne a kde už můžou být v klidu a jen si doplnit pár drobností.

Na řadu přicházejí i moje oblíbené tabulky

Musím ale přiznat, že už je mají rádi i kluci. Pomáhají jim udržet přehled v tom, co už mají a co ještě ne. I ty v eBooku najdete. Čtvrtletí je ideální doba na to vyškrtat v nich hotové věci…

Přicházející advent mi trochu hází klacky pod nohy

Vůbec bych neřekla, jak rychle dokážou děti přepnout do vánočního módu. Vůbec jim nevadí bordel v pokojíčku, neumytá okna ani můj vzdělávací nátlak. Stačí první vánoční reklama v televizi, výjezd na rozsvěcení stromu a jako mávnutím kouzelného proutku máme vánoční prázdniny. Co na tom, že začínají až za čtyři týdny.

Zachraňuje mě zajetý systém

Po šesti letech už naštěstí všichni víme, co je potřeba dělat a jak. Nemusíme hledat cestu, tu už jsme si vyšlapali. Pokud by vás zajímala, tak ji najdete v eBooku Cesta Veselé domoškoly, v kterém jsme pro vás shrnuli všechny naše zkušenosti.

Chcete vědět, jak to u nás vypadá právě teď?

Pokud čekáte popis pilně pracujících hošíčků, kteří odškrtávají jeden úkol za druhým, tak vás bohužel zklamu… A sebe vlastně taky.

Luky od rána hledá učebnici češtiny, Kuba leží s teplotou v posteli a místo čtení povinné četby kouká na videa, Maty se právě říznul pilkou do prstu na noze (nevím kde ji vzal ani jak se mu to povedlo…). Taková normální domácí idylka.

Učení prý nemá nohy, a tak neuteče…

Chtěla bych být tak nad věcí, jako kluci. Neskutečně jim to závidím. Oni vědí, že to stihnou a já to vím vlastně taky. Rozdíl je ten, že oni jsou naprosto v pohodě a já začínám plašit a tlačit. Možná proto jsou kluci tak v pohodě… Vědí totiž, že je postupně dotlačím k tomu, že budou všechno umět jako vždycky.

Jako každý rok to kluci to zvládnou levou zadní, takže by bylo na čase odhodit starosti, jít vyrobit vaječňák a trochu se uvést do jejich klidu…

A to samý doporučuju i vám… Ono to dopadne 😉