Škola začíná i nám

Nový školní rok zahájen

1. školní den většina lidí vnímá jako slavnostní a důležitý. A to nejen u prvňáků. Pomyslnou korunu tomuto dni nasadily kornouty plné sladkostí, které si mladší děti s hrdostí nosí do školy. Já jsem nikdy úplně nepochopila jejich význam.

Pro prvňáčky a jejich rodiče je to den plný vzrušení a očekávání. Starší děti, pokud se těší, tak většinou na kamarády.

Prožívali jsme to tak několik let, ale na tu obřadnost nás moc neužije, a tak se u nás kornouty a slavnostní zahájení roku nikdy neděly.

A jak to máme teď?

To je otázka, kterou jsem teď dostávala z mnoha směrů… Jestli zahajujeme školní rok nějak oficiálně, a také jestli máme nějaké rituály se začátkem roku spojené.

Možná vás potěším, možná vás zklamu…

Ale my na ty oficiality vážně moc nejsme. Kdyby letos nešel Filip do prváku, tak ani nevíme, že začal školní rok. Teda samozřejmě, že to víme, ale nic zásadního se u nás neděje.

Kluci se ráno vyspí do růžova, jako každý jiný den a učit se většinou začínáme tak s týdenním zpožděním…

Možností je ale spousta. Jsou rodiny, které jezdí na zahájení roku do kmenové školy. Dobrou volbou může být slavností zahájení v cukrárně nebo výlet. Úplně se nabízí třeba IQ landie a podobná místa…

Jak a kdy tedy začínáme?

V prvním týdnu většinou lehce procházíme, co nás čeká. Vytisknu klukům tématické plány a oni si zpracují do tabulky svůj přehled na pololetí. Ten najdete v mém eBooku Domácí vzdělávání – Jak na to?

Taky si kluci listují v učebnicích a zkoumají na co se těšit a na co se netěšit. Taky si už vybírají témata na velké prezentace (většinou to v průběhu pololetí tak desetkrát změní).

Letos bylo naše léto tak rozlítané a rozevláté, že na nákup učebnic jaksi nevybyl čas. Kluci už začínají být nervózní, že nemají v čem listovat a začínají prudit, kdy už je koupíme.

Čeká nás tedy nákup učebnic

Ten máme v plánu tenhle a nebo možná příští týden. Nejspíš ho spojím s nákupem učebnic pro Filipa.

Knížky si po několika špatných zkušenostech kupujeme v knihkupectví, kde si je můžeme prolistovat a vybrat si to, co nám vyhovuje nejvíc. Je to takový malý rituál na pár hodin (tak přece se jeden rituál našel), kdy procházíme knihy, učebnice i pracovní sešity a hledáme to nejlepší pro nás. Ty, co budeme všichni nejraději používat tak, aby nám co nejvíc usnadnily práci.

Až nakoupím, určitě se ráda podělím o poklady, které jsme našli 😉

Všem bez ohledu na způsob vzdělávání přejeme pohodový start a klidný školní rok plný zajímavých zážitků!

Jsem Bára, autorka eBooku Domácí vzdělávání - jak na to?>> Žiju svůj život s pěti chlapy. Čtyři z nich vzdělávám doma, a ještě jsem se nezbláznila… Hledáme nové cesty i tam, kde žádné nejsou. Chtěli bychom být inspirací na vaší cestě … Náš příběh si můžete přečíst tady>>
Komentáře
  1. Zuza napsal:

    Hodilo by se mi to podělení se o nalezené poklady v podobě učebnic 🙂 My začínáme s první třídou v září 19.

    • Bára Veselá napsal:

      Věci, které rádi používáme najdete v sekci DOPORUČUJEME… průběžně ji doplňuji. Teď v dubnu mám v plánu další přidávání. Jinak budu pořizovat učebnice pro první třídu (i když bude Maty mít odklad), tak se určitě podělím. Pravděpodobně v samostatném článku 😉

  2. Jarmila napsal:

    Dobrý den,
    k tomu začátku školního roku mě napadá jedna otázka, resp. problém, u kterého zatím marně tápu nad nějakým správným řešením.

    Když se malý předškolák chystá zahájit školní docházku, ze všech směrů se na něj valí otázky, jak se do školy těší, jestli dostal k Vánocům aktovku, kam bude chodit do školy, jestli tam bude mít nějaké dosavadní kamarády,… Je toho spousta a asi těžko se tomu dá vyhnout. Dítě, které nemá starší (a tedy často už školou znechucené) sourozence, se do školy obvykle těší. To je podporováno dalšími neúmyslnými manipulacemi od dospělých, kteří vypráví, jak se jim ve škole strašně líbilo, jak tam měli hromadu kamarádů a úžasnou paní učitelku a co všechno se naučili a prožili (holt, s časem špatné vzpomínky vytěsňujeme a nebudeme přece budoucímu prvňáčkovi vyprávět o všech těch stresech ze zkoušení, špatných známek, poznámek, drilu…). Myslím si, že je celkem přirozené, že dítě v takové situaci chce nastoupit s aktovkou do školní lavice jako všechny děti z okolí. Jak mu vysvětlit, že my, jeho rodiče, bychom ho raději učili doma? Jak ho přesvědčit, že to pro něj bude lepší volba, když jsme to jen a jen my, kdo mu to tvrdí?
    Vy jste si toto konkrétně neprožila. S domškolou jste u starších kluků začali kvůli nespokojenosti ve škole a mladší už pak najeli na zaběhnutý rodinný režim. Možná ale znáte někoho, kdo s domácím vzděláváním začínal u prvního dítěte a hned od začátku. Nevíte, jak to řešili? Jak to zvládalo to dítě i jeho rodiče? Děkuji za odpověď!

    • Bára Veselá napsal:

      Omlouvám se, že píšu až teď, komentář se mi nevím z jakého důvodu nezobrazil… Děkuju moc za tuhle otázku. Ptá se mě na ni totiž pořád víc dětí. Náš nejmladší Maty taky zkusil, že by chtěl do školy, ale to přese mě neprojde… No, já jsem to pojala tak, že jsem mu vyprávěla jak to ve škole skutečně chodí. To hezké i to špatné. Musíš ráno brzo vstávat – každý den. Už to ho dostatečně odradilo. Budeš muset celou hodinu sedět, nesmíš mluvit, když se tě paní učitelka nezeptá a musíš dělat to, co se ti řekne… Ale povídala jsem mu i o přestávkách (kdy ale nesmí běhat a zlobit) s kamarády… Nějak s odstupem času na klasické škole vidím čím dál míň pozitiv. On domoškolu zná, to je pro něj výhoda. Učí se s klukama už od asi čtyř let. Dostává svoje úkoly, podle toho, co ho baví a na co má náladu. Zkuste si společně napsat takový seznam plusů a mínusů. Je fajn si papír rozdělit na čtyři části a napsat si tam plusy školy, mínusy školy, plusy domoškoly a mínusy domoškoly. Do kolektivu dětí se děti dostanou i mimo školu. Navíc díky domoškole mají na volnočasové aktivity mnohem víc času… Snad odpověď ještě pomůže 😉 Krásný den Bára

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů