Opravdu se jenom flákáme doma?

Nebo je to jinak?

Tohle je další častá reakce lidí, se kterou se setkáváme. No jo vy se máte… Nemusíte vstávat, máte pořád volno a nemusíte nic dělat.

Právě nedávno mě překvapila reakce na jeden náš příspěvek na facebooku, z kterého to prý vypadalo, že kluci půl roku nic nedělají a pak to dohánějí na poslední chvíli. Ono, i kdyby to tak bylo, tak co? Dál vysvětlím…

Donutilo mě to ale, abych se hlouběji zamyslela nad domoškolou ze širšího pohledu a urovnala si, jak to je a jak to máme my.

Volno pořád?

Tak to ani náhodou! Kluci mají od školy jasný plán, který musí za pololetí splnit. Je to plán, který přesně odpovídá ŠVP naší kmenové školy. A je samozřejmé, že odpovídá rámcovému vzdělávacímu plánu, který je daný ministerstvem školství a platí tak pro všechny děti školou povinné.

To jen na začátek… Domoškoláci nemají žádné úlevy. Neexistuje nic, co by se nemuseli učit, co by nemuseli dělat a na co by se mohli vykašlat.

A tak máme doma i výtvarku, hudebku nebo pracovní výchovu.

A jak to tedy doopravdy je?

Když sdílíme, že jsme tady na výletě, máme týden volna, a nebo cokoliv jiného?

Ano máme mnohem, skutečně mnohem víc volna než děti, které chodí normálně do školy, ale rozhodně to není tím, že bychom něco nemuseli dělat…

Efektivita práce

Efektivita práce je alfou a omegou domácího vzdělávání. Práce jeden na jednoho je největší výhodou domoškoly. Vidím přesně, kdy to kluci chápou a můžeme jít dál, a zároveň přesně vidím, kdy nechápou a je potřeba to říct jinak, nebo se u toho ještě zdržet.

Jednoduše, nemusíme čekat, až to pochopí zbytek třídy, a zároveň se nám nestane, že bychom pokračovali dál, přestože ještě nerozumí základům.

Někde jsem četla statistiku, že při běžné hodně angličtiny řekne dítě asi dvě věty. A teď to srovnejte s tím, že mluví hodinu, dvě nebo třeba celé dopoledne v kuse? Dovedete si představit, jaký je rozdíl v účinnosti? Řeknu vám to, obrovský!

Hlavně absolutně nemají šanci projít něčím, aniž by to uměli. Ve škole to není problém, stačí, aby měli kliku a nikdo je z dané látky nevyzkoušel. Doma jim to neprojde. Maminka vidí všechno.

A není to jen efektivita…

Další výhodou je organizace práce

Je to jen na nás, kdy se učíme. A tak se můžeme učit o víkendu a mít pak v týdnu volno, nebo si ráno můžeme přispat a pak se učíme večer. Rozhodně to ale neznamená, že se neučíme nikdy.
Moc rádi využíváme možnosti, že můžeme na lyže, do lesa, nebo do muzea v době, kdy se nám to hodí, kdy jsou nejlepší podmínky a hlavně, kdy je tam nejmíň lidí.

Možná pak spoustu lidí překvapí, že se učíme třeba v sobotu nebo o Vánocích, protože jsme jindy měli volno.

A proč píšu, že by nemělo vadit, když celé pololetí udělají za měsíc?

Protože jde o znalosti, a ne o čas, který stráví nad jejich získáváním. Ta doba, kterou dítě potřebuje na zvládnutí pololetí je individuální. Každý to má jinak. Někomu vyhovuje každý den trochu, někdo se učí tři dny v týdnu a někdo možná jen měsíc velmi intenzivně.

Tohle právě je na domoškole skvělé

Každý si může práci přesně přizpůsobit tak, aby to vyhovovalo jeho dětem. Není potřeba prosedět nad učením hodiny, ale je potřeba se to naučit.

 

Tohle je největší motivace našich kluků.

Umím to se rovná mám volno.

Tím se efektivita ještě obrovsky zvyšuje.

Oni totiž vědí, že dobu učení mohou sami ovlivnit.

Jak? Vlastní efektivní prací…

 

A teď ruku na srdce

Opravdu si myslíte, že se domoškoláci jen flákají doma? Zkuste se na to podívat ještě z tohohle pohledu…
Sama to totiž nemůžu pochopit
Nedovedu si totiž představit rodiče, který by si vzal do domácího vzdělání vlastní dítě s tím, že by ho nechal, ať nic nedělá a nevzdělává se. Vždyť jakou by mu chystal budoucnost? Nikdo přece nechce, aby jeho děti neměly v budoucnosti šanci na trhu práce…

Už jenom proto je přeci jasné, že domoškola skutečně není legální způsob, jak nic nedělat a válet se doma. Vlastním dětem bychom tak jenom zničili život…

Jsem Bára, autorka eBooku Domácí vzdělávání - jak na to?>> Žiju svůj život s pěti chlapy. Čtyři z nich vzdělávám doma, a ještě jsem se nezbláznila… Hledáme nové cesty i tam, kde žádné nejsou. Chtěli bychom být inspirací na vaší cestě … Náš příběh si můžete přečíst tady>>
Komentáře
  1. Honza napsal:

    Co se výuky samotné týče, určitě má domoškola smysl. Co se však výchovy dítěte, které má být jednou dospělým člověkem a právoplatným členem společnosti týče… zkuste se nad tím zamyslet.
    Nevím, jak takové dítě jednou zapadne do společnosti, do pracovního kolektivu. Jak se bude najednou muset naučit, že to již není jen o něm, ale o sociální společnosti. Že tam najednou nebude ta skvělá maminka, která zapomněla, že život se nerovná jen absolutní obětování se svému dítěti, ale že se bude muset najednou naučit spoléhat jen sám na sebe, na své kolegy a životní partnery, se kterými bude muset budovat sociální vztahy. Říká se, že co se v mládí naučíš… jak se tedy bude takové dítě začleňovat do společnosti, když se do svých patnácti let učilo být jen v přítomnosti své maminky?! Opravdu si neumím představit, jak si bude takové dítě hledat kamarády, a následně životní partnery.
    Opravdu si nemyslím, že nechat dítě studovat ve skleníkových podmínkách je nejlepší řešení. Nemusíte sice řešit šikanu, nedostatky kvalitních pedagogů, tlak na dítě a další věci spojené s veřejným vzděláváním, avšak nemůžete tak své dítě dostatečně připravit na skutečnost, že jednou bude muset ze skleníku vystoupit a se sociální společností interagovat. Šikana, tlak, nedostatek kvalitních nadřízených, mezilidské vztahy a spory, to vše je, bohužel, součástí společnosti a dítě se s tím najednou srazí jako s rozjetým vlakem…
    Nezlobte se, ale já se domnívám, že tohle jen takový experiment militantních maminek, které sebe sama rády pasují do role skoro až vědeckých expertů na výchovu dětí. Bohužel, dopady tohoto experimentu se dozvíme až za spoustu let a otázkou je, zda vůbec. Naštěstí se totiž jedná o velmi minoritní skupinu dětí, jak u nás (cca 1 promile dětí!), tak u vašeho vzoru USA, kde se takto vzdělávají asi 3% dětí (a zde je v potaz vzít i slabší dostupnost veřejných škol v mnoha regionech středozemních států USA).
    Myslím, že rozhodně lepším řešením je škola waldorfského typu, pokud už se chci vydat cestou dokonalého vzdělávání svého dítěte.
    Ale je to opravdu jen můj názor, tedy názor člověka, který nevidí jediný smysl života ve stoprocentním obětováním se svým dětem (tedy vzdání se veškeré kariéry, koníčků a svého volného času, svých snů) jen na úkor vychování dokonalého potomka. Jinak jsem ale otcem tří dětí, pro které chci také jen to nejlepší. Ale ve vyrovnaném poměru, kdy nějaký ten prostor musí zbýt i na mě samotného a mé mezilidské vztahy, především vztahy s partnerkou, která by neměla dnem početí přestat býti partnerkou a stát se výhradně jen matkou.

    • Bára Veselá napsal:

      Dobrý den, děkuji za Váš názor a napíšu Vám sem pohled z druhé strany.
      Jen pro upřesnění domácí vzdělávání není domácí vězení, to je možná pocit, který z toho máte vy, ale je zcela mylný.
      Trochu nastíním, jak vypadá takové domácí vzdělávání. Kluci se učí sami cca. 3 hodiny denně. Já jsem jim k dispozici, když potřebují něco vysvětlit nebo poradit. Zbytek dne se věnují tomu, co je baví, a pomáhají.
      Teď už to vezmu popořadě
      Rozhodně si nepřipadám jako oběť. Mám spoustu času na svojí seberealizaci. Jezdím na kurzy, při domoškole jsem vystudovala vysokou školu, pomáhám svému muži v podnikání, setkávám se s přáteli a dělám co mě baví. Dokonce si troufnu tvrdit, že na sebe mám mnohem víc času oproti době, kdy jsem jezdila každý den do práce. Odjížděla jsem v šest ráno, vracela se v pět večer, napsala s klukama domácí úkoly, uklidila, uvařila a padla.
      Další mýlka je, že se kluci vyskytují jen a výhradně v mé společnosti. Oni chodí normálně ven (a mě by s sebou skutečně nechtěli). Jsou to normální kluci, kteří mají 6x týdně trénink a jinak lítají venku s kamarády z okolí, komunikují s kamarády online a prostě normálně žijí.
      I když se vzdělávají doma, řeší spoustu životních situací. Rozhodně si nemyslím, že by to byly skleníkové květinky. Když něco chtějí, musí si to zařídit a vykomunikovat. A věřte, že spory umí řešit teď mnohem líp, než když chodili do školy.
      Ano říká se, co se v mládí naučíš… a právě proto domoškola. Učím kluky samostatně myslet, řešit situace, hledat si informace, růst v oboru, ve kterém jsou dobří. A hlavně je učíme, že právě nemusí mít protivného šéfa a dělat práci, která je nebaví. Kluci vědí, že mají volbu. Nemusí dělat to, co jim nedává smysl. Mohou si hledat vlastní cestu, a hlavně kdykoli v životě můžou změnit směr.
      Navíc nejstarší syn už přešel z domoškoly na střední školu. A nevypadá jakkoli sraženě. Je spokojený a baví ho to (na rozdíl od základky, kterou nenáviděl). V kolektivu i u učitelů je oblíbený. Obávám se, že na to škola nemá jakýkoliv vliv…
      S hledáním kamarádů nemají problém ani jeden. Dokonce ani v cizině. Komunikace s lidmi není závislá na tom, jestli se dítě učí doma nebo ve škole. Spolužáci nejsou kamarádi. To je uměle vytvořená skupina dětí, které spojuje bydliště a věk. Kamarády zpravidla spojuje společný zájem. Stejně tak je to u hledání partnerů. Nedokážu posoudit, jak probíhá rande domoškoláka oproti rande školáka, protože kluci mě s sebou na rande neberou, ale zkusím se jich zeptat…
      Militantní matka se mě docela dotkla, protože se považuji za pacifistu. Rozhodně si nemyslím, že jsem vědecký expert.
      Mimochodem výsledků je spousta, stačí se podívat třeba na Ester Ledeckou
      Ano škola waldorfského typu by mohla být řešením, jen by nesměla být vzdálená 40 km.
      No, a ještě k tomu postu milenky a partnerky mému muži. Co jsou kluci doma, tak na sebe máme paradoxně mnohem víc času. A ano na prvním místě jsem partnerkou svému muži a až na druhém matkou našim synům. Ale upřímně to zase nemá nic společného s domoškolou. Opičích matek, které na první místo postaví děti a manžela odsunou na druhou kolej je mraky napříč spektrem (je jedno jaký mají věk, vzdělání a jak se učí jejich děti). Navíc, já se klukům můžu věnovat v době, kdy jsou děti běžně ve škole a můj muž je v práci.
      Nicméně vás nikdo nenutí, abyste učil vlastní děti doma. Moje články jsou určeny rodinám, které doma vzdělávají nebo se o domácí vzdělávání zajímají. Jak docela často píšu: Domácí vzdělávání je vhodné pro všechny děti, ale není vhodné pro VŠECHNY RODIČE.
      Hezký den Bára

  2. Verča napsal:

    Baru, díky za tenhle článek. Přestože Tě čtu a sleduju jen proto, že mě baví, jak píšeš a ne proto, že bych zvažovala do budoucna nad domoškolou pro děti (aspoň ne zatím 🙂 ), tak tenhle článek mi dává smysl, pochopení a taky najednou trošku touhu tohle dopřát sobě i dětem, kdybych to tak pocítila a měla na to i další podmínky. Díky. Krásně napsáno.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • Kategorie
  • Najdete nás na FB…
  • Jsme i na Instagramu…
  • Nevíte jestli je domácí vzdělávání to pravé pro Vás? Stáhněte si eBook Plusy a mínusy domácího vzdělávání a budete mít jasno...

  • Nejčtenější články