Dneska nás sluníčko od rána tahá ven… je nádherně. Kluci jsou jako na trní. Nic je nebaví, nic je nezajímá, nic se jim nechce dělat. Teda chce, ale není to učení. Nejradši by vyběhli ven a užívali si úžasný jarní vzduch, teplo a volnost pohybu bez tří vrstev oblečení. Pěkně se to ve mně pere… na jedné straně pocit...
Už několikrát jsem přemýšlela o smyslu průměrného hodnocení ve školách. Dokud kluci chodili do školy, přišlo mi to jasné a normální. Umíš za jedna, neumíš za pět – výsledná za tři… OK. Až po nějaké době, co jsme měli kluky doma, mi došlo, že onen motivační nástroj (tedy známky) je při tomto způsobu použití na nic.
Spousta lidí na nás kouká skrz prsty – fakt! Možná se to teď díky Ester trochu zlepší, ale obávám se, že ne.
Odstěhovali jsme se z Prahy na venkov právě proto, aby naše děti nemusely chodit do obrovských škol jako my (interně jim říkáme masokombináty) … Do škol, kde je dítě jen číslo ve výkazu a nikoho moc nezajímá, kým vlastně je… Náš vstup do školních let vypadal původně báječně. Rozhodli jsme se pro malou školu u nás ve vsi, malotřídku, kde se všichni...
Bára Veselá