Tohle je otázka, kterou v různých obměnách slyším poslední dobou často…

Filip po čtyřech letech doma nastoupil v září na střední školu. Takže jsou ty otázky asi pochopitelné… Ale!

Na úvod chci uvést, že si školu vybral sám. Šel na obor, který ho zajímá a který ho baví. Je na umělecké škole na oboru užitá fotografie. To znamená, že se jako tak trochu divný umělec bez problémů začlenil mezi ostatní tak trochu divné umělce.

Škola ho opravdu baví a mám za sebou první třídní schůzky v životě, z kterých jsem odcházela s úsměvem. Učitelé ho chválí a oslovují ho přezdívkou.

Ale zpátky k původnímu tématu…

Spousta lidí má pocit, že přechod z domácího vzdělávání do školy musí být velký problém. Vždyť přeci není zvyklý vstávat, pracovat v klidu. Doma nemusí sedět v lavici, mlčet a třeba ani psát testy. Tak to přeci musí být obrovský problém.

Není… Zpočátku mi to ani nepřišlo a zájem o Filipovi úspěchy a neúspěchy mi nepřišel nijak divný. Odpovídala jsem, jak to je, a dál to neřešila.

Pak mi to ale došlo

Každému přijde nemožné, aby v šestnácti zvládnul přechod na střední školu a bez problémů se přizpůsobil pravidlům.

Přitom ale nikomu nepřijde nemožné, aby to samé zvládnul šestiletý brouček, který nastupuje do první třídy. Nikdo se nezamýšlí nad tím, že by to nezvládl. Všichni se ho už od pěti let ptají, kdy už půjde do školy a jestli se těší. Předpokládají, že to zvládne stejně jako všechny ostatní děti.

Jako jsme to zvládli kdysi my.

Jooo, už slyším, že se na to připravoval už ve školce a že proto by do ní měl vlastně chodit, aby si včas zvykl. A ty problémy pak ve škole neměl.

A přichází ještě větší paradox

Vůbec nikomu nepřijde nemožné, aby ještě menší brouček zvládl ve třech letech přechod z maminčiny náruče do mateřské školy. Maximálně bude pár dnů brečet, ale potom to bude dobré. Bude tam mít kamarády, jiné hračky a naučí se spoustu nových věcí.

Nikdo nemá pocit, že by to neměl zvládnout. Nikoho nenapadne, že by to měl být nějaký zásadní problém…

Tak proč?

Tak proč ten problém lidi vidí u šestnáctiletého, skorodospělého chlapa?

Nejen, že si školu vybral sám a dobrovolně. Zařadil se tak mezi lidi, kteří mají podobné zájmy a pohled na svět. Ale navíc už rozumově dokáže pochopit, proč tam chodí a co mu to do budoucna dá.

Musím dodat, že si v nové škole našel nové kamarády, mají tam zajímavé hračky a učí se tam spoustu nových věcí.

Takže moje odpověď na otázku, jak to zvládnul? Bez problémů, jako každý jiný prvňák.

Pro radost vám sem dám pár fotek, které Filip od začátku školního roku nafotil…