Bára Veselá napsal:

Dobrý den, děkuji za Váš názor a napíšu Vám sem pohled z druhé strany.
Jen pro upřesnění domácí vzdělávání není domácí vězení, to je možná pocit, který z toho máte vy, ale je zcela mylný.
Trochu nastíním, jak vypadá takové domácí vzdělávání. Kluci se učí sami cca. 3 hodiny denně. Já jsem jim k dispozici, když potřebují něco vysvětlit nebo poradit. Zbytek dne se věnují tomu, co je baví, a pomáhají.
Teď už to vezmu popořadě
Rozhodně si nepřipadám jako oběť. Mám spoustu času na svojí seberealizaci. Jezdím na kurzy, při domoškole jsem vystudovala vysokou školu, pomáhám svému muži v podnikání, setkávám se s přáteli a dělám co mě baví. Dokonce si troufnu tvrdit, že na sebe mám mnohem víc času oproti době, kdy jsem jezdila každý den do práce. Odjížděla jsem v šest ráno, vracela se v pět večer, napsala s klukama domácí úkoly, uklidila, uvařila a padla.
Další mýlka je, že se kluci vyskytují jen a výhradně v mé společnosti. Oni chodí normálně ven (a mě by s sebou skutečně nechtěli). Jsou to normální kluci, kteří mají 6x týdně trénink a jinak lítají venku s kamarády z okolí, komunikují s kamarády online a prostě normálně žijí. I když se vzdělávají doma, řeší spoustu životních situací. Rozhodně si nemyslím, že by to byly skleníkové květinky. Když něco chtějí, musí si to zařídit a vykomunikovat. A věřte, že spory umí řešit teď mnohem líp, než když chodili do školy.
Ano říká se, co se v mládí naučíš… a právě proto domoškola. Učím kluky samostatně myslet, řešit situace, hledat si informace, růst v oboru, ve kterém jsou dobří. A hlavně je učíme, že právě nemusí mít protivného šéfa a dělat práci, která je nebaví. Kluci vědí, že mají volbu. Nemusí dělat to, co jim nedává smysl. Mohou si hledat vlastní cestu, a hlavně kdykoli v životě můžou změnit směr.
Navíc nejstarší syn už přešel z domoškoly na střední školu. A nevypadá jakkoli sraženě. Je spokojený a baví ho to (na rozdíl od základky, kterou nenáviděl). V kolektivu i u učitelů je oblíbený. Obávám se, že na to škola nemá jakýkoliv vliv… S hledáním kamarádů nemají problém ani jeden. Dokonce ani v cizině. Komunikace s lidmi není závislá na tom, jestli se dítě učí doma nebo ve škole. Spolužáci nejsou kamarádi. To je uměle vytvořená skupina dětí, které spojuje bydliště a věk. Kamarády zpravidla spojuje společný zájem. Stejně tak je to u hledání partnerů. Nedokážu posoudit, jak probíhá rande domoškoláka oproti rande školáka, protože kluci mě s sebou na rande neberou, ale zkusím se jich zeptat…
Militantní matka se mě docela dotkla, protože se považuji za pacifistu. Rozhodně si nemyslím, že jsem vědecký expert.
Mimochodem výsledků je spousta, stačí se podívat třeba na Ester Ledeckou
Ano škola waldorfského typu by mohla být řešením, jen by nesměla být vzdálená 40 km.
No, a ještě k tomu postu milenky a partnerky mému muži. Co jsou kluci doma, tak na sebe máme paradoxně mnohem víc času. A ano na prvním místě jsem partnerkou svému muži a až na druhém matkou našim synům. Ale upřímně to zase nemá nic společného s domoškolou. Opičích matek, které na první místo postaví děti a manžela odsunou na druhou kolej je mraky napříč spektrem (je jedno jaký mají věk, vzdělání a jak se učí jejich děti). Navíc, já se klukům můžu věnovat v době, kdy jsou děti běžně ve škole a můj muž je v práci.
Nicméně vás nikdo nenutí, abyste učil vlastní děti doma. Moje články jsou určeny rodinám, které doma vzdělávají nebo se o domácí vzdělávání zajímají. Jak docela často píšu: Domácí vzdělávání je vhodné pro všechny děti, ale není vhodné pro VŠECHNY RODIČE.
Hezký den Bára