Zážitek nemusí být dobrý, hlavně když je silný…

Slíbila jsem, že vám budu vyprávět naši cestu z Livigna… Tak se pohodlně usaďte a „poslouchejte“.

Zážitek nemusí být dobrý, hlavně když je silný… Tohle je naše rodinné motto, ale přiznám se, že někdy bych se bez silných zážitků obešla. Ale co by pak člověk vyprávěl, že jo…

Už to vypadalo, že se letošní cesta do Livigna obejde bez katastrof a jiných komplikací. Odjeli jsme, přežili celý týden a už chyběla jen cesta domů…

Užili jsme si poslední parádní azuro, zabalili svých pár švestek, nakoupili dobroty, stavili se v Latterii na pohár a vyrazili domů.

Za tunelem Davi suše pronesl: „Začíná zlobit spojka“ a ještě ve Švýcarsku na jedné z křižovatek naposledy zařadil…

Myslela jsem, že mě omejou. Co teď? Odpověď, kterou jsem dostala nechcete slyšet ani v žertu. No nic, nesmíme zastavit, pak snad dojedeme. Žádný semafor, žádná ucpaná silnice, žádná stopka, žádná zastávka na čůrání… Polil mě pot a začalo se mi chtít čůrat…

Hlavně musíme vyjet ze Švýcarska, tady si ani nezavoláme. Teda zavoláme, ale jen popsání problému nás zruinuje… Celá cesta přes Švýcary a Rakousko vede po horských silničkách, vesničkami a městečky. Modlili jsme se všichni… Naštěstí byly všude kruháče. Abychom si ale nemysleli, že to budeme mít zadarmo, začalo hustě sněžit…

Světlem na konci tunelu pro nás byla dálnice v Německu. Jak najedeme na dálnici, tak už to bude dobrý. Ještě teda Mnichov, ale když projedeme tunely, tak tam není žádný semafor… Prosím, prosím, prosím, ať to zvládneme…

Yes, jsme na dálnici… Přišla obrovská úleva. Ale vždycky, když jsme se zaradovali, že už to dáme, přišla nějaká jobovka… Třeba v Mnichově zrovna dohrál Bayern fotbal. Průjezd měl být úplně volný, kamarádi projeli dvě hodiny před námi prázdným městem (aby ne, když byli všichni na fotbalu). No nic. Teď všude milion aut a kolony… Jsme za Mnichovem, teď už bude dobře. Už je to po dálnici až ke Kolínu. Ha ha, jste nějak podezřele v klidu… Tak nás navigace poslala někam do pekla a v cestě nás zastavil semafor. Jako vážně červená???

Víte, jak se rozjet bez spojky? Natlačí se tam jednička a pak se tak dlouho točí startér, až to rozeskáče auto… Do kopečka, plně naložený s boxem na střeše… Zcela zásadně v navigacích chybí možnost – cesta bez semaforů. Co nejkratší a nejrychlejší, my ale potřebovali cestu, kde nebudeme muset stavět… Nastavili jsme tři různé navigace a začali se znovu modlit… Skákání na semaforu ale přineslo i jedno důležité uvědomění. Když najdeme benzinku nebo odpočívadlo z kopce, tak můžeme zastavit (a vyčůrat se). Jedno jsme našli – díkybohu.

Jsme v Čechách. Teď už to snad dáme až domů… Těsně před Berounem cedule, že D5 je kvůli nehodě uzavřena. Honem hledáme cestu a Davi sjíždí. Kolona by byla náš konec… Povedlo se nám vážnou nehodu objet a najíždíme těsně za ní. Tentokrát při nás stáli všichni svatí (ne, že by se nedřeli celou cestu). Už jsme byli dost unavení a já si návěstidla vůbec nevšimla… Dálnice byla uzavřená až do 8 hodin ráno. My tu projížděli někdy v půl třetí… Cestu přes Prahu mimo semafory už máme vymyšlenou… Ještě, že to tu známe jak svý boty. Cesta z Prahy už naštěstí cajk a po pátý hodině jsme dostrkali auto na zahradu… Jsme fakt hustý!

Jako jet 650 kilometrů bez spojky přes Švýcarsko, Rakousko, Německo a velkou část Čech není úplně ideální závěr dovolený, ale zvládli jsme to… Davi coby řidič, já s Kubou v roli navigátorů. Davi zvažuje, že už to tak necháme, že se bez spojky jezdí vlastně dobře… Navíc je to moje auto, že jo…

Zase se nám potvrdilo, že v krizi fungujeme jako promazaný stroj a dokážeme vyřešit snad každou situaci. Žádný hádky, žádný zmatkování, žádné výčitky, jen konstruktivní řešení situace… No dobře, na začátku jsem pár slziček uronila, ale ani jsem nemukla… Velké díky patří taky bráškovi a švagrové, kteří to celé po telefonu prožívali s námi.  Vendulčina věta: „No, tak pro ně prostě dojedu“, pro nás celou cestu byla záchranným kruhem a nadějí, že to prostě dopadne dobře, i kdybychom nedojeli.

Konec dobrý, všechno dobrý…

Stihli jsme i volby, a až si properu uličku k vaně, budu se moct i vykoupat.

A bonus navíc… Měli jsme nejnižší spotřebu ever.

Jo a jen tak mimochodem… Celou cestu jsem přemýšlela, co budeme dělat, jestli nás zastaví policie. Sorry, my nemůžeme zastavit, nefunguje nám spojka… Pokud to někdo od policie čte, tak slibuju, že auto vyjede zase až bude v pořádku.