Přichází okamžik školního roku, do kterého rodiče i děti vkládají spoustu obav a očekávání. Děti spíš obav, rodiče spíš očekávání.

Tak jaké bude/bylo vysvědčení?

Nejčastější otázka, kterou slýchají v období konce roku nejen děti školou povinné, ale i jejich rodiče. Myslím, že je to otázka, kterou většina z nich vůbec nechce slyšet. Teda je možné, že jedničkáři ji slyší rádi, ale to nemůžu posoudit, to jsem nikdy nebyla.

Zase ta očekávání

Problém, myslím, není ani tak ta otázka samotná, ale ta obrovská očekávání toho, kdo se ptá. A je asi jedno, jestli očekává samé jedničky, nebo s nadzvednutým obočím čeká na pětku a dvojku z chování… přinejmenším. Vlastně jen čeká na to, aby mohl říct: „No vidíš…“

Stejnou otázku, se stejnými očekáváními, pak často slyší i samotní rodiče kdekoliv od kohokoliv. Jako by to byla věc veřejná a jako by na tom záleželo. Baf – tak jaký bylo výzo?! Vlastně si myslím, že v některých případech jde jen o to, najít někoho, kdo má to vysvědčení ještě horší než náš vlastní potomek…

Samé jedničky nebo alespoň vyznamenání

Je jasné, že rodič prvňáčka, který přinesl samé jedničky, se rád pochlubí. Už ne tak moc, když je na vysvědčení nějaká ta dvojka nebo nedej Bože trojka.

Sociální sítě se plní fotkami těch ukázkových vysvědčení a dětem s nějakou tou horší známkou je trochu úzko a jejich rodičům taky.

Zažila jsem si to sama, když Filip dostal na konci první třídy trojku z matematiky… Fakt to není snadná pozice. Člověk je pod tlakem otázek – Ježíš on má trojku? Jak to? Co s tím budeš dělat? Upřímně? Nic!  Jak z toho ale ven? Jak vysvětlit dítěti, že to nevadí a nic se neděje, když se každý, komu to řekne, tváří jako že nastal konec světa?

Tlak společnosti je fakt obrovský

Proč se vlastně tomuhle papíru přikládá taková důležitost? Jako by na něm závisel přinejmenším zbytek života nebo osud celé planety. Ruku na srdce, zajímalo někdy někoho vaše vysvědčení z první třídy… ze střední školy… ptal se vás někdy někdo na známky ze zkoušek na vejšce? Asi spíš ne 😉

Linky důvěry jsou v obležení, zoufalé děti si sahají na život, kdekdo dostane na zadek… Ale proč vlastně? Protože se jeden učitel rozhodl, že práci našeho dítěte hodnotí na takovouhle známku?

Navíc je to přeci jen průměr známek, takže nic neočekávaného. S průměrným hodnocením tedy moc nesouhlasím a psala jsem o něm i v tomhle článku… Nicméně, pokud chceme na výsledné známce něco změnit, je potřeba to řešit v průběhu roku, a ne až s vysvědčením v ruce.

Zpětná vazba a nic víc…

Celé vysvědčení je vlastně jen zpětná vazba a ničím jiným by ani být nemělo. Málem bych zapomněla, ještě jednu funkci má – velmi důležitou. Je to doklad o tom, že dítě zdárně ukončilo další ročník povinné školní docházky.

Ale jakou má vypovídací hodnotu?

Marně se snažím vymyslet, co nám to vysvědčení v klasické podobě říká… Je to vlastně informace o tom, jak se dítě dokázalo připravit na jednotlivé testy v daném pololetí a jak dokáže pracovat ve stresu. A taky dost o vztahu mezi daným dítětem a učitelem. Nic víc a nic míň.

Přece nám neříká vůbec nic o tom, co dítě umí, a dokonce ani o tom, co neumí. Přitom ho pořád většina lidí vnímá jako důležité… dokonce velmi důležité. Vždyť, když nebudeš mít takové a makové známky, tak se nedostaneš na gymnázium, vysokou školu, neseženeš si práci, budeš k ničemu a Bůh ví, co ještě.

Myslíte si ale, že nám vysvědčení může naznačit něco o úspěchu v budoucím životě?

Jsem pevně přesvědčená že vůbec! Ti největší (pardon) šprti, jsou často svázáni strachem z neúspěchu, a tak volí nejsnazší cestu bez rizika, bez nebezpečí.

A největší úspěchy? Ty mívají často ti největší průšviháři – nebojí se totiž jít za svým snem, riskovat cokoliv, dělat to, co je v životě baví, jít proti proudu a překonávat překážky. A přesně tihle snílici, na základce průměrní nebo i podprůměrní žáci, jsou nakonec ti nejspokojenější v životě.

Stačí ho jen uklidit…

Za měsíc už letošní vysvědčení nebude nikoho zajímat, bude zapomenuto někde v deskách na dně šuplíku nebo v krabici na skříni… Nedávejte mu tu důležitost ani teď. Jsou daleko důležitější věci na světě. Ukliďte ho rovnou do těch desek, šuplíků nebo krabic a užijte si parádní prázdniny. Užijte si ten skvělý společně strávený čas. To je totiž to, na co budete celý život vzpomínat…

A nezapomeňte i největší géniové měli problémy s prospěchem a dnes jsou v učebnicích!