Kdo je Ferda?

Ferda je náš nový karavan. Sice je trochu starší, ale pro nás nový člen domácnosti…

Jsme tak trochu dobrodruzi

Různé cestování k nám patří odjakživa. Sice jsme neprocestovali kraj světa a ani nepoznávali exotické země. Dokonce na našem seznamu nejsou ani žádná luxusní místa – tedy myšleno místa, která cestovatel musí vidět…

Máme totiž dobrodružství v krvi, a tak nám stačí vyrazit i pár kilometrů od domova. Mohli bychom vyprávět o spoustě vandrů, spaní pod širákem a lezení ve skalách…

Jde to i s dětmi

Na věku ani na množství úplně nezáleží. Když člověk chce, jde s nimi dělat všechno, jen se to musí lehce přizpůsobit.

A tak jsme společně trávili (a pořád trávíme) volný čas na vodě, ve skalách, na kolech (nabalení na těžko s dvěma vozíky), nebo jen tak na vandru.

Proč tedy přišel Ferda, když to zvládáme v pohodě se stanem?

Zkuste si třeba představit, jak na malém plynovém vařiči vaříte rajskou s kuličkama a knedlíky… pro šest lidí. Nebo to radši ani nezkoušejte – je to na palici 😉

A navíc, co si budeme povídat, asi trochu stárneme… Ve stanu pořád dobrý, ale postel je postel. A když se navíc při oblékání můžete postavit, tak je to fakt boží.

Rodinné rozhodnutí

Pořídíme si karavan. Vzhledem k počtu to nemůže být žádný drobek… A protože to má být alternativa ke stanu (ne k hotelu), hledali jsme něco „levného“, co si postupně společnými silami upravíme k obrazu svému.

Je náš

Vloni v září jsme si dojeli do Plzně pro našeho Ferdu. Není to úplně krasavec a ani moc mladík. Ale my si z něj uděláme fešáka.

Už má za sebou drobné kosmetické úpravy… Sem tam kousek tapety, nové záclonky, závěsy, polštářky a hlavně (nejdůležitější) svítící kouličky. Ty nesmí chybět. Jooooo a taky má nový boty – přece nebude jezdit na deset let starých. Na větší opravy si bude muset počkat, až se vrátíme z dovolené.

Už dneska vyrážíme

Čeká nás naše první velká testovací cesta. Z několika možností nakonec vyhrála Albánie – zlákala nás divoká příroda a snad málo lidí. Přeci jen jsme spíš na tu divočinu, než na města… Přesný plán cesty ale nemáme, plánování nám totiž moc nejde. Rádi se rozhodujeme až podle situace, nejsme pak tolik svázaní očekáváním a potřebou plnit plán.

Tři zlatá pravidla mého muže…

Jsou to pravidla, podle kterých se řídí nejen naše volnočasové aktivity, ale vlastně celý náš život… Přiznám se bez mučení, občas (někdy i dost často) mi ta pravidla docela lezou na nervy. No tak tady je máte:

• Zážitek nemusí být dobrý, hlavně když je silný (aspoň je na co vzpomínat)
• Nestresuj se… Nejhorší je smrt z vyděšení!!!
• Co sebou nemáme, to nepotřebujeme…

A ještě jedno prémiové

• Není špatné počasí, je jen špatně oblečený turista

Nakonec ale musím uznat, že má vlastně pravdu…

Na akce, které byly testem našich nervů a silné vůle, vzpomínáme nejvíc… Jsou vlastně takovou zkouškou pospolitosti a spolupráce. I díky tomu víme, že v krizi držíme pohromadě a navzájem se držíme (dohadujeme se až když je klid a pohoda).

Teď mě tak napadlo, že ten můj drahoušek ty akce tak trochu plánuje podle těch svých pravidel, asi abychom měli společně na co vzpomínat.

Veselá domoškola na cestách

Různé možnosti cestovat nám otevřela i domoškola. Proto jsem se rozhodla se s vámi rozdělit i o příběhy z našich cest. Prostě to k nám patří. A tak si nově na domoškole budete moci číst i o našem putování (nejen) s Ferdou.