Tentokrát to bude trochu delší… Uvařte si čaj, kávu, nalijte si víno nebo cokoli, na co máte chuť, pohodlně se usaďte, jdeme na to.
Rádi dáváme k narozeninám zážitky. Věci zmizí, ale vzpomínky zůstanou už napořád…
Když jsem se Lukyho nesměle zeptala, jestli by mu k 15. narozeninám udělala radost cesta do Londýna a ateliérů Harryho Pottera, byla ve mně malá dušička. Trochu jsem se bála, jestli mě s tím nepošle do háje… Neposlal (UF). U těch puberťáků člověk nikdy neví.
Luky na Harrym vyrostl, knížky jsme mu četli před spaním pomalu od narození a repliky z filmů odříkával zpaměti, co se naučil mluvit. Ve čtyřech letech byl v kině na Relikvii smrti. Znal knížku a neodpustil by nám, kdybychom ho nechali doma… Pravda, koukali na nás trochu divně.
Dlouho jsme řešili, jestli s sebou vzít i Matyho nebo ne… Rozhodli jsme, že pojedeme bez něj, a i když to obrečel, bylo to to nejlepší rozhodnutí. Celý program se tak mohl řídit podle Lukyho. Žádné hádky, žádné kompromisy. Byly to tak čtyři dny v jeho režii… Místa z Harryho Pottera, kafíčka, hamburgery, vafle, atrakce. Ale taky spousta nachozených kilometrů. 9 a 15 let je fakt zásadní rozdíl v zájmech a pozornosti. Luky si to tak mohl skutečně užít tak, jak on chtěl.
Fakt poletíme letadlem? No fakt… A vážně Londýn? To bych si nikdy netroufnul ani pomyslet… A tak se to stalo. Seděla jsem u stolu a přede mnou ležely vytištěné vstupenky do ateliérů.
No jo, ale jak se tam dostaneme? Nikdo z nás nikdy neletěl letadlem. Teda já jo, jako malá a v pubertě, ale jsem si jistá, že jsem byla v kufru v zavazadlovém prostoru, protože si to vůbec, ale vůbec nepamatuju. A letenky? Jak se kupují letenky, proboha… Co jsem si to zase vymyslela…
Díky bohu za Gabiku Remšíkovou a její letenkový modul v První online škole cestování. Bez ní by to bylo o dost těžší a o dost dražší. Letenky jsme koupili přímo u Ryanair a dle pokynů jsem se nenechala nalákat na žádné další nabídky.
Vyvstal další problém… Jak se vejdeme do batohů 20×25×40 cm? A máme vůbec nějaký batoh, který se do té velikosti vleze? Byla to vážně docela komedie. Batoh, který jsem si kvůli Londýnu koupila, jsme raději nechali doma. Jako ideální míra se osvědčil trofast plastový box z IKEA. Batohy jsme asi desetkrát přeměřili a přebalili. Na letišti je naštěstí nikdo neřešil.
Ubytování za nás vyřešila kamarádka, která v Londýně už skoro dvacet let žije. Pozvala nás k sobě, a tak jsem zrušila booking.
Ve čtyři opouštíme auto na letišti Václava Havla a míříme vstříc novému dobrodružství.
Komplikace začaly hned u prvního turniketu, který pustil jen Lukyho – asi je vyvolený. Nás s Davidem pak pustila trochu neochotná ostraha, ale prošli jsme. Let proběhl hladce. Koupili jsme si teplou kolu a mě celou dobu bolely uši. Další komplikace nastala hned na letišti ve Stanstedu. Turniket tentokrát pustil kluky, ale mě ne… Na stošestý pokus jsem naštěstí prošla taky. Nakonec jsme po chvíli bloudění našli i podchod, kterým jsme se dostali k autobusu do Londýna. A vyrazili za zážitky.
První úkol byl jasný, koupit Oyster card, díky které se dá jezdit londýnskou MHD o dost levněji. Kupují se v automatu na kterékoli stanici metra.
Hned ze Stratfordu, kde nás vyklopil autobus, jsme vyrazili směr Greenwich. Krásný výhled na Londýn od observatoře stojí za to.
Mě zklamalo, že je observatoř obehnána plotem a k poledníku se dostanete jen po zaplacení ne úplně levného vstupného (když jsem tu byla před ehm třiceti lety, vstupné se neplatilo). Pod observatoří jsou ale nenápadná vrátka, kterými se ke kousku poledníku dostanete, a tak si i tak můžete udělat fotku s každou nohou na jiné polokouli…
Odtud jsme už spěchali dolů k Maritime muzeu. Vstupné je zdarma. Muzeum určitě stojí za návštěvu. Mysleli jsme, že jen nakoukneme, ale zůstali jsme snad tři hodiny. Je obrovské, se spoustou interaktivních prvků. Bavilo to i našeho puberťáka.
Z muzea jsme zamířili na Greenwich Market na kávičku a pak do přístavu.
Určitě si nenechte ujít plavbu lodí… Z přístavu v Greenwichi jezdí Uberboat a vyhlídkové lodě k Hauses of Parliament. Uberboat je rychloloď, a tak tam budete rychle, jen toho moc neuvidíte. Navíc na ně byla neskutečná fronta, jsou totiž o dost levnější. My využili vyhlídkovou plavbu. Plavba je příjemná a uvidíte tak Londýn z jiného pohledu. Když budete mít, jako my, kliku na vtipného průvodce, tak se i zasmějete (Ten zelený most, který je před námi je zelený a dost nudný…).
Další naší zastávkou bylo London Eye. Původně jsem chtěla ušetřit a zajít „jen“ na Skygarden, kde je vstup zdarma… ale! Davi tak dlouho nevěděl, na kdy ho mám rezervovat, až bylo (14 dní dopředu) absolutně vyprodáno. Určitě doporučuju. Pošlete mi pak fotku, dost mě mrzí, že jsme to prošvihli…
Lístky na London Eye vyjdou na stejný peníze jako ateliéry HP, a doteď nevím, jestli to stálo za to nebo ne. Výhled shora je fakt krásný, ale… Pořád nevím. Nicméně, pokud tam pojedeme s Matym, vezmu ho tam taky…
Pod okem jsme si dali Fish and chips (už jsme byli fááákt hladoví). Přestalo nám kručet v břiše – takže dobrý.
Plán je jasný – vidět z Londýna maximum. A najít co nejvíc míst spojených s filmy o Harry Potterovi.
Ráno jsme si dost přispali (přeci jen včerejší den začínal ve tři ráno). Začali jsme parádně – jízdou v první řadě v horním patře doubledeckeru. První kroky nás vedly k Buckinghamskému paláci. Bohužel byl ještě po oslavách obestavěný, a tak jen z dálky. Prošli jsme si St. James’s Park. Potkali jsme spoustu vodního ptactva a taky jednu zvědavou veverku. Našli jsme tady jediné záchody, které šlo platit kartou. Všude jsou turnikety na 20 pencí a my měli jen papírovky…
Nemohli jsme vynechat Houses of Parliament, Big Ben, Westminster Abbey, i když jen zvenku. Zavzpomínala jsem na Downing str. 10 z doby před třiceti lety. Dneska je tam mříž s ostrahou a do ulice se jít nedá, i když to možná souvisí s problémy, které měl Boris Johnson. Přes Trafalgar Square jsme prošli do China Townu… Je fakt krásný. Jen pozor na zadní uličky, ty už tak krásný nejsou.
A teď už za Harrym na Shaftesbury Avenue a na Piccadilly Circus, kam se přemístili ze svatby v Relikvii smrti. Odtud pak k Palace Theatre, kde je divadlo, ve kterém hrají Harryho Pottera a Prokleté dítě. Hodně času nám zabralo procházení ulice Charing Cross, kde by měl být vstup do Děravého kotle ze třetího dílu (Vězeň z Azkabanu). Harry k němu dojede záchranným autobusem… Nenašli jsme ho, ale nevadí. Další cíl naší cesty bylo Grimmauldovo náměstí, kde je štáb Fénixova řádu. Podle informací na internetu jsme vyrazili na Lincoln’s Inn Fields, ale to není správná adresa… I když je to tu hodně podobné. Až doma jsem našla, že ve skutečnosti je Grimmauldovo náměstí na Claremont Square. Nedá se nic dělat, musíme sem znovu…
Nemohli jsme vynechat Australia House – Gringottovu banku, i když tady není nic moc vidět. Odtud jsme se autobusem popovezli k St. Paul’s Cathedral. V době bohoslužby je vstup zdarma, ale nesmí se chodit po katedrále. Nic pro nás… Já tam chtěla původně kvůli Whispering Gallery, ale ta je od skoku sebevraha dlouhodobě uzavřená. Tak jsme si Paula obešli jen z venku.
Co by to bylo za cestu po stopách HP, kdybychom vynechali Millenium Bridge, který v Relikvii smrti shodili smrtijedi? Chvilku jsme tam na ně čekali, ale asi měli na práci něco jiného. Prošli jsme kolem Shakespearova divadla (je replikou toho původního) a vydali se kam jinam, než do Příčné ulice. Je až neuvěřitelné, jak jsou tu vedle sebe historické budovy a ultramoderní skleněné mrakodrapy. Příčnou ulici tak najdete na starém Leadenhall Market, hned vedle mrakodrapu Walkie Talkie, ve kterém je Sky Garden. Uličky Leadenhall Market jsou kouzelné a člověk má skutečně pocit, že se přenesl do filmu. Našli jsme i vchod do Děravého kotle, kterým vchází Harry s Hagridem v prvním díle. Za výlohou jednoho krámku jsme tu viděli průvodce HP lokalitami. Bohužel už měli zavřeno, ale příště začneme tady a průvodce si koupíme.
Hlavní. část porgramu je tady… Ráno balíme pár věcí a vyrážíme směr nádraží Euston. Lístky na vlak jsem koupila už doma, takže nemusíme tak spěchat. Našli jsme nádraží, nástupiště i vlak. I turnikety nás tentokrát pustily všechny.
Na nádraží ve Watfordu bezpečně poznáte, že jste vystoupili správně. Všude jsou směrovky na Harryho Pottera a obrázky.
Z nádraží nás odvezl HP doubledecker. Pro vstup je potřeba předložit vstupenky do studií. No a jsme tady. Mám pocit, že ani nemůžu dýchat. Je to obrovský…
V pokladně si můžete online vstupenky vyměnit za papírové. Pokud je máte vytištěné, vyzvedněte si určitě pasy. V průběhu prohlídky do nich budete sbírat razítka a taky hledat zlatonky – ta v trezoru Lestrangeů nám dala pořádně zabrat. Mimochodem, toho, že máme hledat zlatonky jsme si všimli až asi v půlce výstavy, když jsme seděli u máslového ležáku. Vrátili jsme se tedy na začátek a začali hledat. Je zajímavý, kolika věcí jsme si napoprvé vůbec nevšimli.
Ateliéry jsou jedním slovem aaaaach. Nadchly nás a určitě jsme tu nebyli naposledy. Člověk ani nestíhá všechno pobrat. Luky se velmi neochotně nechal nafotit a natočit na košťatech. Prej je to dost trapný, ale myslím, že jednou bude rád, že ty fotky má.
Prohlídka začíná v kinosále, kde vás uvítají a pustí na prohlídku. Celý prostor si procházíte sami a nejste nijak časově omezení. Najdete tu velký sál, Zmijozelskou a Nebelvírskou společenskou místnost, spoustu kostýmů a paruk, Hagridovu boudu, koště, které vám po povelu UP „vyskočí“ do ruky… Je tu Brumbálova pracovna, učebna lektvarů, zapovězený les, nástupiště 9 ¾ i vlak ve kterém jsou kupé ze všech dílů. Člověk neví, na co se má koukat dřív… A to jsme teprve v půlce.
Tady najdete výčep s máslovým ležákem a fast food. My si dali máslový ležák a teda ani jednoho nás moc nenadchnul. Je strašně sladkej a nejvíc mi připomíná rozpuštěný marshmallows. Co by ale člověk pro půllitr neudělal. Je plastový, a tak přežil i cestu domů…
Odtud vyjdete ven a stojíte přímo před Doupětem (aaaach), kousek dál je Zobí ulice 4 s Dudleym, Vernonem, Petunií a hlavně s nafouknutou tetičkou Marge. Je tady i Bradavický most, Záchranný autobus, létající auto a Siriusova motorka.
Velkým překvapením je Gringottova banka – je neskutečná. Skrz ni projdete k trezoru 713 s Kamenem Mudrců a taky k trezoru Lestrangeů. Z Gringottovy banky vstoupíte do Příčné ulice s Olivanderem, obchodem dvojčat, Mžourovem i krámkem Madam Malkinové.
V posledním sále najdete obrovský model Bradavic. V zimě tu prý padá sníh.
Ve všech částech ateliérů jsou místa určená k focení. Bývají u nich minifronty, ale nic strašného. Jsou vážně vymakaná a fotky z nich jsou parádní.
Plynule pak projdete do krámků, kde můžete nakoupit obrovské množství suvenýrů. Nás docela zklamala kvalita provedení. Ale i tak jsme dárky vybrali. Kromě trička, hrnků a polštáře jsme dovezli i čokoládové žabky a Bertíkovy fazolky – většina jich je fakt hnusná, a tak jsem ráda, že jsme nekoupili čtvery. Na ochutnání jedny skutečně stačí… Můžete tu zkoušet různé hábity, klobouky, hůlky. Hodně lidí si jen zkouší a fotí se. My vyzkoušeli jen Moudrý klobouk – Nebelvír…
Ve vestibulu jsme si ještě dali pizzu a hamburgery – no nechtělo se nám odsud, ale stejně už za chvíli zavírali. Autobus nás zavezl zpátky k vlaku a vlak do Londýna. Jsme unavení, ale tááák nadšení a spokojení. Osm hodin v říši divů. Nádhera, fakt.
Úkol číslo jedna dnešního dne. Nacpat do batohů všechno, co jsme měli, a ještě všechny dárky… Hlavně ten Lukyho polštář! Do rozměrů se teď nevejdeme ani náhodou…
Času je málo, chceme ještě koupit pár drobností babičkám a dědům, Luky má slíbený kafíčko a pak už vzhůru na letiště.
Prošli jsme si kousek Hyde Parku – bez toho by to nešlo a dali si tu vafle a kávu. Jukli na Kensington Palace a už honem na autobus na letiště. Stihli jsme ho tak tak a bylo mi z toho trochu špatně.
Na letišti už všechno probíhalo bez komplikací, kontrolou jsme prošli. Batohy nám naštěstí neměřili… Už to vypadalo, že i odletíme na čas… Problémy se systémy v Praze a ve Švýcarsku nás ovšem nechaly sedět na letištní ploše dvě a půl hodiny. A já už si myslela, že tenhle zážitek bude jen dobrý. Nakonec byl i silný. V Praze jsme totálně hladoví (nebudeme si nic kupovat, babi určitě chystá něco k večeři) našli auto. Děkujeme Smileparking za hlídání auta.
Cesta k babi už proběhla hladce, najíst jsme taky dostali, takže konec dobrý, všechno dobrý…
Nedávno jsem četla boží cestovatelský citát:
„Když se balíš na cestu, připrav si věci a peníze. A potom si vezmi polovinu věcí a dvojnásobek peněz…“
Tak pod to se podepisuju 😉
No, a to je konec… Snad jsem vás neunudila nebo neuspala. Pokud vyrazíte taky, tak si to moc užijte!
skvělý článek, informace využijeme, díky moc 🙂
Jsem ráda, že se článek líbil, a že budou naše poznatky k užitku. Užijte si Londýn, je tam nádherně. My se tam snad na skok dostaneme v Srpnu… 🙂
Díky moc za cenné rady! Určitě něco z toho využijeme. Škoda, že chybí ty tipy k ubytování, ale nějak to zařídíme 😀
Jsem ráda, že článek pomáhá. Ubytování jsem původně hledala přes booking a měli jsme i rezervaci, kterou jsme nakonec rušili. I u ubytování to chce bookovat hodně dopředu, protože ceny v čase rostou. A fakt i o hodně… Minulý měsíc jsme bookovali ubytko v Cornwallu a poblíž Doveru na květen. Čekali jsme na peníze a ceny nám den ze dne rostly pře očima… A to třeba i o 10 tisíc na 4 noci…