Jako všechny děti, i domoškoláci mají prázdniny. Dokonce většinou ještě o čtrnáct dní dřív. Přesně v tu dobu, kdy se ve škole jezdí po výletech, myjou se lavice, lepí učebnice a běhá se branný běh, my už máme klid a pohodu.

Jak ale řešíme prázdniny?

Já zastávám názor, že když jsou kluci celý rok doma a se mnou, měli by v létě vypadnout pryč, a tak mají léto naplánované od začátku až do konce.

Na nudění jim stačí těch 14 dní před prázdninami, kdy už mají volno, ale kamarádi ještě chodí do školy…

Každý podle svého gusta

Kluci tak jezdí na různé kempy podle zájmů. Prázdniny pro ně začínají táborem s oddílem juda. Filip letos zahájil prázdniny svojí první brigádou…

Všichni tak za prázdniny vystřídají spoustu aktivit – judo, ferraty, hory, moře, parkour, soustředění, kreslící kurz a adapťák. Jo a taky nesmím zapomenout na rodinnou dovolenou. Ta se každý rok mění. Jednou jsou to skály, jindy voda nebo kola. Letos vyrážíme na svoji první dovolenou s karavanem – k moři.

Fakt se nenudí

Nuda je něco, co klukům vůbec nehrozí a když přijedou, tak užívají pohody a klidu k čerpání sil na další dobrodružství…

Vždycky, když se na chvíli vrátí, dospávají, co zameškali, dojídají se a koukají se do foroty na televizi a na mobily… Nikdy jim to nevydrží moc dlouho, obzvlášť, když je venku hezky. To jsou potom střídavě naložení v bazénu, na trampolíně nebo na kolech někde v luftu.

A můj program, když jsou pryč?

Já si v období prázdnin připadám jako zaměstnanec logistické firmy. A každý rok si říkám, že příště si to zjednoduším a budou jezdit alespoň ve stejných termínech, když už ne na stejné místo…

Celé moje prázdniny se totiž sestávají z různých fází balení a vybalování se vším, co k tomu patří.

Pradlena na plný úvazek…

Nejotravnější na tom všem je vybalování oblečení v otřesném stavu (hlavně ty ponožky, navíc všechny naruby), třídění, praní, sušení a skládání… A to nemluvím o kapsách plných písku, papírků, drobků a papírových kapesníků, které, když na ně zapomenu, vyzdobí komplet celou várku prádla (ideálně tmavého).

Každý takový den děkuji za vynalezení sušičky, která nejen že tenhle kolotoč zkrátí na únosnou dobu, ale ještě dokáže ty papírky z papírových kapesníčků z věcí vyfoukat…

Never ending story

Nekonečný příběh prádla tak o prázdninách získává úplně jiný rozměr. Gigantický rozměr… Kluci se totiž povětšinou v různém složení střídají.

Dva přijedou a začne hora vybalování, přebírání, odhumusování, praní, sušení a skládání… Do toho ale jiní dva odjíždějí, a tak musím hledat, skládat, chystat, počítat a balit. Když se zaraduju, že mám všechno odhumuseno a uklizeno, mám před sebou tak zhruba den, než se mi vrátí další várka. No a celý koloběh začne znovu.

Má to ale i jednu kladnou stránku – téměř vůbec nejsou doma komplet a tím pádem se skoro nehádají.

Co jsou pro mě vlastně prázdniny

Trochu tady přemýšlím, jestli mám prázdniny, když jsou prázdniny nebo jestli mi začínají se začátkem školního roku.

Jednoznačně jsem mistr světa v tom, jak si život, tak trochu komplikovat a neustále si ověřovat vlastní logistické schopnosti.

Světlo na konci tunelu – rodinná dovolená ♥

Na co se ale skutečně moc těším, je společná dovolená. Letos poprvé s karavanem Ferdou. Asi po devíti letech jedeme k moři. Nejsme moc válecí typy, a tak doufáme, že s karavanem to bude tak trochu dobrodrůžo spojené s pohodou. Je to pro nás úplně nové a už se těšíme na všechno, co nás na Balkáně čeká…

Je to pro mě doba, když všechno plánování a organizaci můžu hodit za hlavu. Už dávno jsme přestali dovolenou plánovat do detailu. Většinou víme zhruba, kterým směrem se vydáme – do kterých skal, na kterou řeku nebo kterým směrem.

Zbytek pak necháváme přirozeně plynout podle počasí, nálady a energie. Zjistili jsme, že nás to tak baví mnohem víc. Zbavíme se tak pocitu, že musíme spěchat, abychom všechno stihli. Je to doba, kdy vůbec nepočítáme kilometry, výškové metry, výkony ani neodškrtáváme položky v seznamu. Prostě jen jsme – spolu a v pohodě.

Tak prázdninám zdar a ať si je všichni ve zdraví užijeme 😊