Dneska nás sluníčko od rána tahá ven… je nádherně.

Kluci jsou jako na trní. Nic je nebaví, nic je nezajímá, nic se jim nechce dělat. Teda chce, ale není to učení. Nejradši by vyběhli ven a užívali si úžasný jarní vzduch, teplo a volnost pohybu bez tří vrstev oblečení.

Pěkně se to ve mně pere… na jedné straně pocit zodpovědnosti (abychom to všechno stihli, taky se musí učit ne… našeptává mi rozum), včera jsem zarezervovala termíny přezkoušení, tak mi to přijde nějak blízko, hmatatelnější. Ale srdce volá po svobodě.

Už lítají venku a úsměv mají od ucha k uchu. Filip vytáhl kolo a vyrazil do světa. Jen chudák Kubík se zatím kouká na sluníčko přes nemocniční okno, ale jen do čtvrtka.

Cítím v sobě úžasný klid a mír, pohodu, pocit souznění s přírodou. Sluníčko už jsem táááák potřebovala. Jsem na slunečních paprscích závislá. Jak je delší dobu zataženo, začnu podléhat smutku, únavě a skepsi.

Miluju život, kde vládne Kairos – bůh příhodného času.

Všechny naše činnosti jsou řízeny přírodou, počasím, pohodou a náladou. Není tam to za pět minut musíme… Teda trochu jo. Na trénink jezdíme na čas. „Musíme“ jsme stáhli na nejnižší možnou úroveň. Hlavně co se časového harmonogramu týká.

Baví mě vstávat až když jsem odpočinutá, je jedno jestli je to v sedm nebo v deset a baví mě chodit spát, když jsem unavená… bez ohledu na čas. Líbí se mi, že můžeme být venku když je hezky a učit se, když prší. Teď na jaře to vnímám úplně nejvíc.

Už se těším na to, že se zase začneme učit venku, na zahradě, na procházkách, v lese… beze spěchu a v klidu.

Čas je náš přítel

Je pro nás spíš orientační. Uvědomuji si, jak je to úžasně přirozené. Člověk pak pracuje daleko efektivněji. Nemusíme přemáhat únavu nebo potřebu se proběhnout… naopak využíváme chvíle, kdy to jde samo nebo alespoň líp 😉

Titán Chronos, který ztělesňuje rychle plynoucí a všepohlcující čas, na nás nedosáhne. Občas mi teda přijde, že se mu i tak daří nám sem tam nějaký čas sežrat… ale to už asi lepší nebude.

Je pro mě neskutečně osvobozující, že jsme páni vlastního času. Že se nemusíme řídit odjezdy autobusů, začátkem vyučování nebo pracovní doby. Je nám jedno, jestli je víkend, pracovní den nebo prázdniny.

Ale neplatí to jen ve směru, máme volno i když je pracovní den… Často se učíme o víkendu nebo v době prázdnin. My si je prostě posuneme tak, jak se nám to hodí a jak se to hodí sluníčku.

Vlastně se řídíme hlavně počasím místo času a teď na jaře je to nejbáječnější… Chronos má dneska volno… Jdeme užívat sluníčka.