12 tipů pro učení doma

Pár tipů jsem sdílela už na instagramu a na facebooku… Hodně lidí píše: „Poraď, pomoz, řekni jak…“.

Není jednoduché poradit. Dlouho jsem přemýšlela proč. Je to ale docela jednoduché.

Naše situace je totiž úplně jiná… Proč?

Taky mi pár lidí psalo, jestli nechci dát za výhodnou cenu eBooky, které jsem napsala. Tak jsem je prošla a zjistila, že pro vás, kdo jste najednou domoškoláci z donucení, je v nich jen něco málo. To proto, že nepotřebujete měnit školu, netvoříte portfolio ani vás nečeká přezkoušení, na které se potřebujete připravit.

O víkendu jsem na chvíli „zavřela“ dílnu na šití roušek a dneska jsme se zase začali normálně učit. A několik nápadů bych pro vás měla. Bylo jich víc, tak jsem se rozhodla, že vám je, včetně těch, co už jsem psala na instagram, napíšu do jednoho článku.

Tak tady jsou…

Jednička… Jako na houpačce

Musím hned dopředu podotknout, že mě bohužel/bohudík příroda neobdařila dětma, které rády čtou, cokoli se učí, a hlavně, sedí déle než deset minut…

Co pro mě bylo ale nejtěžší pochopit? Ta houpačka, i když se vážně ráda houpu.

Jsou dny, kdy to nějak jde. Těch je asi nejvíc. Nenadchnou, ale ani neurazí. Kluci něco udělají, ale že by to byl zázrak, to zase ne.

A pak přijdou dny. Já je miluju… Kdy kluci jedou jako tryskomyši. Udělají na posezení pět listů matiky, mrknutím oka vypracují prezentaci na Karla IV., než bys řekl švec, vyplní půlku pracovního sešitu v přírodopise nebo jen tak mezi řečí sfouknou tři lekce z angličtiny. Splněný sen každého (nejen domoškoláckého) učitele.

Bohužel po takovém dni nejčastěji přijde den na ho*no, no slušně to říct nejde. Ve srovnání se skvělým dnem vyznívají ještě mnohem hůř, než jaké ve skutečnosti jsou…

Je to den, kdy deváťák neví kolik je čtyři plus sedm, sedmák napíše v jednom slově čtyři hrubky a náš benjamínek rozpatlá pastu na zuby po celé koupelně, protože zkouší, kolik jí tam ještě zbylo. Teď už žádná, miláčku…

A tyhle dny, prosím pěkně, stojí za to! Je dobré se na ně připravit. Dřív jsem propadala panice, protože jsem nechápala ten zvrat.

A proč že vám to píšu? Protože takové dny prostě jsou. A je jich bohužel hodně. Je to ten pravý čas na to pustit zajímavý film, edukativní hru na počítači, uvařit něco dobrého…

Zkuste to brát jako výhodu. Pracujte, když to jde, a když to nejde, tak si prostě dejte pauzu. Nerozčilujte se, a hlavně v tom nehledejte smysl… neexistuje!

Dvojka… Plány a očekávání

Za těch pár týdnů to už určitě znáte… Dneska uděláme tyhle tři stránky z matiky a tyhle dvě z češtiny a jukneme se konečně na ten dějepis… a ono to zrovna dneska nejde. Neodsýpá to a my se pak rozčilujeme… Přece to byl tak skvělý plán, ne?

Neplánujte, plány jsou největší zabiják pohody a radosti z hotové práce. Nechte to plynout a radujte se z každého hotového úkolu.

A nebo… Celý večer sedíte u internetu a chystáte ty nejdokonalejší listy, které by se vám samotným tak líbily… A ráno vás čeká jen protažený obličej a otrávený řeči… (Sama jsem si tím prošla.)

Neočekávejte, že se budou radovat z násobilky nebo ze Slavníkovců.  Ruku na srdce, nám se to líbí teď, protože naše učení bylo proti tomu jejich taková nuda. No, ale pro ně je to nuda, stejně jako kdysi pro nás, jen to mají všechno trochu barevnější. Stejně jako nám, jsou jim Slavníkovci (doplň dle potřeby) úplně fuk. Omlouvám se těm, které to všechno baví…

Malá rada. Tvořte ty listy společně. Tvorba naše kluky baví mnohem víc, než samotné vyplňování a naučí se to tak mnohem líp. Třeba nám Kuba vyrobil křížovku na chemické prvky.

Trojka… Dejte jim důvěru a zodpovědnost

Klidně i prvňákům. Přehoďte to na ně. Je to jejich učení a oni to musí mít hotové do někdy… Nechte je, ať si vytvoří svůj harmonogram. Ať si sami řeknou, kdy a kde se chtějí učit. Naši kluci se docela často učí večer.

Čtyřka… Jasná pravidla

Je na vás, jak vám to bude fungovat. Nám vyhovuje dopolední screenban. Jednoduše se u nás do oběda nesmí zapínat televize, mobily, počítače. Povolené jsou jen na učení. Odpoledne to neomezuju, ale kluci jdou radši ven… Když mají u sebe mobily dopoledne, tak je to láká a místo učení pak surfují bůhvíkde…

Pětka… Rozporcujte mamuta

Moc dobře si pamatuju, jak nám posílala učitelka učení, když byli kluci nemocní…

Bylo toho strašně moc!

Je to tak i teď, když si napíšeme, co mají kluci mít na přezkoušení. Jeden by si řekl, že se to ani nedá stihnout…

Důležité je všechno to učení rozdělit. Jestli vám chodí učení na celý týden, je to lepší. Rozdělte si to… Lépe, ať si to rozdělí děti samy pěkně na pět hromádek. Na každý den jednu.

Rozhodně není nejlepší řešení dát na pondělí psaní, fyziku, chemii, češtinu… prostě to, co dítě fááákt nenávidí. Výsledek je ten, že se mu to hned v pondělí zhnusí a zbytek týdne bude stát za houby. Naopak je lepší začínat něčím, co je baví… I když myšlenka „budeš to mít aspoň z krku“ je šlechetná, u dětí nefunguje ani trochu.

Šestka… Dodržujte dohody

Dneska ti to skvěle jde, tak uděláme ještě tenhle jeden list ze zítřka, ať máš hotovo něco navíc… Pokud to vymyslí studentík sám, proč ne. Ale vy jim to nedělejte. Zase jedna těžce vykoupená zkušenost.

Děťátko od rána maká, protože už se vidí na zahradě, u pohádky nebo čehokoli jiného a přesně ve chvíli, kdy je odměna už táááááák blízko, mu tam strčíte další překážku. Výsledek je, že zítra už se snažit nebude, protože to stejně nemá smysl.

Sedmička… Pomozte jim

Výhoda domácího vzdělávání tak, jak ho máme my, je ta, že můžeme udělat jen tolik cvičení, příkladů a testů, kolik je skutečně potřeba. Nemáme předepsané množství listů.

Moc dobře si ale pamatuju dobu, kdy kluci ještě chodili do školy. Jeli jsme na jarky na hory a Kuba dostal tolik učení, že by se musel učit celé dny, aby to stihnul.

Pomáhala jsem mu. Jeden příklad počítal on, druhý já a on mě kontroloval. V češtině jsme dělali cvičení taky na střídačku. Když víte, že to dítě bez problémů umí, netrapte ho hodinami nad učením. Je to zbytečná demotivace.

Dost často jsem klukům vybarvovala obrázky. Museli mít všude všechno vybarvené a vybarvování k smrti nenáviděli. Tak mi diktovali barvy a já barvila…

Osmička… Nemusí všechno umět na 100 %

Fakt nemusí. Ani ve škole to všechny děti na 100 % neumí… Ne ani Anička ne!

Vzpomeňte si na sebe, kolikrát jste unikli špatné známce, protože vás učitel prostě z dané látky nevyzkoušel a pak už to nikdy nebylo potřeba.

Pro mě tohle byl obrovský problém, když jsme přešli na domoškolu. Měla jsem pocit, že když to neumí stoprocentně tak to neumí. A musela jsem na sobě hooooodně zapracovat, abych povolila.

Je potřeba si uvědomit, že i dvojka je krásná známka a trojka je pořád dobrá. No, a i když to všichni víme, tak když je z jednoho jednička z druhého trojka, tak výsledná je dvojka…

Devítka… Berte chyby jako kamaráda

Chyba je skvělý kámoš. Díky ní zjistíte, že někde něco nedocvaklo. Já klukům pořád říkám, že jsem radši, když udělají chybu, než když to omylem vyplní správně.

Nad chybou pak můžete diskutovat, hledat proč vznikla a najít společně způsob, jak se jí zbavit…

Nezlobte se, že už tam zase je!

Desítka… Odměny jsou povoleny

Vím, že přístup k odměnám se různí… a děti by se měly učit pro vědomosti ne kvůli jedničkám, samolepkám nebo jiným odměnám, ale…

Ale. Když jde do tuhého, je někdy taková představa společného hraní, hraní na počítači nebo společný film skvělou motivací. Odměnu doporučuju vymýšlet podle věku… Naši puberťáci by asi ze stavění z lega nadšení nebyli, ale na společný filmový večer s dobrotami se vždycky těší. U nás je to často společná procházka…

Jedenáctka… Neberte si nic osobně

Věřte, že když jsou naštvaní a vztekají se u učení, tak vám to nedělají schválně. Jen potřebují ventilovat vlastní zoufalství, že jim to nejde tak, jak by chtěli.

Dejte jim pauzu a klidně je nechte jít na chvíli dělat, co je baví. Někdy je potřeba si oddechnout.

Hlavně nepropadejte panice… Všechno vždycky skončí dobře a pokud to dobře nedopadlo, tak to ještě není konec…

Dvanáctka… Fakt nevadí, když něco (hodně) nevíte

Moje nejčastější odpověď na otázky kluků ohledně učení je NEVÍM… Prostě nevím! A jak je to můžu naučit, když to nevím? Jednoduše, hledáme informace spolu.

Google ví (skoro) všechno!

Dneska už častěji kluci „nosí“ informace mně. Mami a věděla jsi, že? Ne, to je fakt zajímavý, povídej mi o tom…

No, a tím se naučí úplně nejvíc…

Ať vám to společně klape a nezapomeňte: Není to kdo s koho, nejste nepřátelé… Jste na jedné lodi.. Spolu. Společně chcete vyhrát nad hromadou učení, které je občas (často) dost nuda, tak spolu nebojujte. Je to zbytečná ztráta energie na obou stranách.